Sedím a píšu. Sice vím, že budoucí text je příliš ostrý, aby si ho někdo veřejně přečetl, nebo ho dokonce vydal; kritika se dneska nenosí, kdo chce prorazit, musí držet hubu a krok; nebo být raději provokatér, který si z odmítnutí nic moc nedělá. Někdy bych chtěla být splachovací hlupák, jemuž nedojde, že realita je naprosto odlišná od teorie popsané na papíře, a kterému nepřijde divné, že ho ostatní osočují z individualismu a nespolečenskosti.
Někomu stačí brigáda za pultem rychlého občerstvení, jiný se touží dostat do nadnárodní společnosti a pokud vám už bylo osmnáct, můžete začít uvažovat o tom, že budete dělat sami na sebe.
V loňském roce v ostravské zoologické zahradě na jednom z rybníků zahnízdily vzácné potápky malé a vyvedly zde úspěšně mláďata. Po zimní přestávce se opět vrátily, čímž pracovníky zoo utvrdily, že jim tamní prostředí vyhovuje. Věříme, že jejich letošní hnízdní sezóna bude opět úspěšná.
Léty odzkoušené moudrosti většinou platí, ale zrovna v tomto případě si nejsem zcela jistý.Jak moc se člověku musí nelenit, aby se mu potom mohlo zelenit? To je otázka do pranice.
Povídky od dětí z Berouna. Tentokráte na téma les.