Minule jsem do dalšího kola poslala 28, dokonce jsem dala nápovědu, o čem by se dalo psát a nakonec jsem se rozhodla, že sama zkusím také něco napsat; jenom proto, abych si vyzkoušela, jestli jsem nenavrhla moc těžké číslo. Bojím se, že jsem si trochu naběhla – asi jsem opravdu měla navrhnout nějaké jiné, ale pozdě bycha honit.
Děda Zdvořáček se sklonil nad prosklenou vitrínu, ve které byly drobnosti aizenboňáků , jinak to drážních zaměstnanců z období Rakousko-Uherska a období počátků První Československé republiky. Překvapením se mu zamlžily brýle, která měla sílu dvou den z pivních lahví. Aby posílil dioptrie oční protézy vytáhl z kapsy ušmudlanou lupu a vsunul ji před oční cvikr a sklo skříňky a vydechl překvapením : „Tak je to přeci jenom pravda !!!“
Spánek posiluje. Proto také spím ráda a hlavně tehdy, když nezbytně potřebuji dostatek sil – ať fyzických, nebo psychických. Takový okamžik nastane obvykle před testem, který máme psát hned první hodinu. Pak se nejednou stane, že zaspím dobu (kdy bych měla vyrazit do školy, abych nepřišla pozdě).
Horko. Zmítající se těla z výšky připomínala vařící se vody. Jejich dech byl hlasitý jako šumění vodopádu. A vůbec nejhorší to bylo uprostřed. Neustálý pohyb a kmitání. Jednotlivé končetiny narážející do sebe.
Na nádvoří hradu ze sedla seskočil zaprášený muž. Pohybem ruky si přivolal sluhu a podal mu uzdu svého koně, teprve pak se unaveným krokem vydal do paláce za velitelem.