Jednoho rána se myška rozhodla, že půjde do lesa na průzkum. „Ničeho se neleknu,“ řekla ostatním zvířátkům. A opravdu, ani vlk, ani medvěd, a dokonce ani los ji nevystrašili. Jak to ale dopadlo, když v lesním domečku našla malé, bílé, chlupaté… koťátko?
Co se může tahat z chlupaté deky? Cucky. Dá se najít jehla v kupce sena? Ano, ale píchne to. Jak kouká tele na nová vrata? Nijak, nezajímají ho. Proč se nemá házet flinta do žita? Protože ho nepoznáme od pšenice. Kde je co by kamenem dohodil? Házej! Dospělí někdy mluví tak zvláštně. A když se jich zeptáte, řeknou: „Nechytej mě za slovo, TO SE JEN TAK ŘÍKÁ.“ Pak se v tom vyznejte… Ale víte co? Třeba se v tom s pomocí této knížky opravdu trochu vyznáte.
Mnozí lidé, kterým jsem řekla o svém autismu, byli zpočátku velmi překvapení. Spojovali s tímto pojmem v první řade určité filmové postavy, vysoce nadané, ale sociálně méně obdařené lidi, anebo klišé o kývajícím se dítěti, které nechce, aby se na ně sahalo.
Děj příběhu je situovaný do současné Prahy, vystupují v něm obyčejní školáci s láskou k baletu – tanci a hudbě, kteří jsou pro svou vášeň ochotni leccos obětovat. Malí tanečníci z uměleckého baletního souboru se chystají na baletní soutěž. Během třítýdenní přípravy na soutěž poznávají jeden druhého, ostatní děti a vedoucí v souboru i ve škole, a hlavně sami sebe, svůj vlastní charakter.
Publikace volně navazuje na sešit Slovo, slovo slůvko, slovíčko, honem poběž, písničko! Přináší metodický materiál pro rozvoj fonematického uvědomování a elementárních pěveckých dovedností předškolních a mladších školních dětí.