11. vydání Evropské plemenné knihy hrocha obojživelného

V termínu od 1. ledna 2016 do 1. ledna 2017 se v Evropě narodilo 10 mláďat a uhynulo 9 jedinců. Jedním z uhynulých hrochů byl také historicky nejstarší samec hrocha obojživelného, který byl kdy chován v evropských zahradách. Smrtí 52letého hrocha došlo zároveň k ukončení chovu tohoto druhu v Zoo Katovicích, neboť se jednalo o jediného hrocha v této zahradě. Během roku 2016 se na naše doporučení uskutečnilo 11 přesunů jedinců mezi zoologickými zahradami. K 1. lednu 2016 se v 80 evropských zahradách nacházelo celkem 207 jedinců. Evropská populace hrocha obojživelného se nijak významně nerozrůstá, ale nedochází ani k jejímu zmenšování. Početnost populace je udržována na přibližně podobných hodnotách.

„Letošní vydání plemenné knihy poprvé nabízí i shrnutí věkových a reprodukčních parametrů populace evropských hrochů, což čtenáři přináší zajímavý přehled o držených jedincích,“ uvádí Jan Pluháček, vědecký pracovník Zoo Ostrava, který plemennou knihu sestavuje.

Plemenné knihy jsou každoročně vytvářeny ze zpráv z určitého časového období, které do naší zoo zasílají evropské zoologické zahrady, jež dané druhy chovají. Na základě těchto informací můžeme sledovat vývoj populací daných druhů a vydávat závazná doporučení k přesunům jedinců mezi evropskými zahradami, což posléze vede ke zkvalitňování populací daných druhů.

Hroch obojživelný se stal vinou člověka ohroženým druhem. Areál jeho výskytu ve volné přírodě je velmi fragmentovaný. Původně se vyskytoval také po celé délce Nilu, dnes již jen na jeho horním toku. Jelikož Zoo Ostrava spolu se Státní Univerzitou v San Diegu (USA) předsedá skupině odborníků pro hrochy v rámci Mezinárodní unie na ochranu přírody (IUCN), získáváme i přímé informace o stavu hrochů obojživelných v přírodě. V loňském roce proběhlo nové sčítání odhadů hroších populací v jednotlivých afrických zemích, čímž došlo ke zpřesnění dosavadních odhadů o počtech tamních hrochů, poprvé od roku 2008.

Bohužel, ani stávající odhady nejsou naprosto přesné, neboť z některých zemí (např. Angola, Keňa, Nigérie, Tanzánie, Togo) nebylo nasbíráno dostatek informací o stavu hrochů. Odhaduje se, že se na celém kontinentu dnes v přírodě vyskytuje 115 až 130 tisíc hrochů, přičemž jejich početnost i rozšíření se liší napříč kontinentem. Nejvíce hrochů se nachází ve Východní a Jižní Africe (přibližně 102 až 115 tisíc). Nejméně hrochů se i díky nedostatku vhodného prostředí a větší hustoty obyvatelstva nachází v Západní Africe (7 až 9 tisíc). Největšími hrozbami pro přežití představuje pytláctví, neregulovaný lov, ztráta habitatu, konflikty se zemědělci a rybáři, zlatokopectví či epidemie. Proto vyžaduje i tento druh řízený chov v lidské péči.