.... a život jde dál
Profesorský sbor po chodbách popotahuje, zakrývá si oči rozmočeným kapesníkem a ze sborovny se ozývá veselý smích. Pochopitelně, na včerejši Pohádkové cestě školou se povedla vybrat nemalá částka na opravu studovny.
Pozůstatky večerní akce jsou na pozemku vidět ještě dnes: nad hlavním vchodem na žerdi zplihle visí černý prapor, pod ním je na dveřích přilepená postava Budulínka. V předsíni se kolem nebožtíkovy fotky mihotají plameny svíček (konečně všichni vědí, o koho jde). Je tu cítit rozteklý vosk a opodál se na příchozího usmívá Amálka, za kterou roní slzy nešťastný třídní.
Během první hodiny jsme se dočkali proslovu o snaživém studentovi, který, přestože zemřel tak mladý, by mohl být příkladem ostatním. Zarmoucený třídní přikyvuje, není schopen slova. Následuje přednáška o tom, jak je důležité žít naplno, aby pozůstalí mohli vzpomínat na naše nejlepší skutky. Nad pobledlým mluvčím se culí Sněhurka. Učitelé nás do tříd propouštějí milostivým kývnutím.
Blíží se velká přestávka. Srocujeme se na chodbě, brzy se na nástěnce objeví pondělní suplování. Netrpělivě vyhlížíme, kdo z profesorského sboru se složil. Místo jmenného seznamu přináší plakátek: CHCEŠ SE POBAVIT? PŘIJĎ 30. ŘÍJNA DO ŠKOLY V HALLOWEENSKÉ MASCE! Do patra k nástěnce stoupá vůně rozteklého vosku...