Až se nad tím zamyslíte…
Francouzský snímek Hračka s Pierre Richardem v hlavní roli jsem, viděla několikrát a pokaždé z něj mám naprosto jiný dojem. Do jakého žánru by se nakonec dal zařadit? Je to komedie, jak se zdá na první pohled, nebo má nějaký hlubší význam, který musí divák postupně odhalit?
Námět je na první pohled komediální: hlavní hrdina má připravit reportáž z hračkářství, kde si ho –jako novou –hračku vybere rozmazlený syn jeho vlastního zaměstnavatele. Novinář proti takovému nápadu samozřejmě protestuje, ale nezbývá mu, než se podvolit. Tak se dostává do rodiny muže, který pomocí peněz ovládá svoje zaměstnance a podnikům vládne jako středověký despota.
Děj nabírá na obrátkách. Mladý Erik, který si dosud mohl dovolit cokoli, zjišťuje, že bývalý novinář si jeho výmysly nenechá jen tak líbit a sebeztřeštěnější hru dovádí ad absurdum. Tak vznikají komické situace, ale když se nad nimi člověk na okamžik zamyslí (a tvůrci mu k tomu dávají dost prostoru), běhá mu z nich mráz po zádech.
Copak Erik není vlastně chudák, toužící po kamarádovi, kterého nikdy neměl? A podobnými příklady bych mohla pokračovat do nekonečna.
Film končí poněkud vypjatou situací a divák nemá nejmenší šanci se dozvědět, jak to nakonec dopadlo. Představivost se sice snaží pracovat, ale silný příběh všechny její pokusy utne hned v začátku. Teď nastal čas, aby se divák vyrovnal s pravdami, které platily v době natáčení a platí i dnes. Humor je jen jaksi zaobalil, aby neútočily až tak tvrdě.
A co si z Hračky odnesete vy?