Beseda přímo na zimovišti vodního ptactva

Právě dnes 5. 2. 2014 probíhalo ve školní družině přírodovědné odpoledne. Krátce před třináctou hodinou odchází naši nejmenší 1. a 4. oddělení v doprovodu svých vychovatelek k řece Berounce. Právě zde se nachází u lávky přes řeku „zimoviště vodního ptactva“. A proč právě sem dnes odcházíme? Tady na nás již čeká pan Moulis – ochránce přírody a vedoucí „Záchranné stanice“ v Rokycanech. Mnozí z nás již pana Moulise několikrát poznali, ale vždy pouze v záchranné stanici. Pan Moulis se totiž stará o handicapovaná zvířata, snaží se jim pomoci a léčit. Poté se snaží o jejich návrat zpět do přírody, pokud je to jenom trochu možné.

Území, které zpravuje, spadá až do Berouna, a proto se s ním můžeme setkat i zde. Proč se nachází zimní zimoviště právě zde? To proto, že jde o výbornou lokalitu, která splňuje určité podmínky pro bezpečný život vodního ptactva. A když k tomu přidáme i mnoho hodných lidí, kteří sem přicházejí dnes a denně, kteří krmí přes zimu zdejší obyvatele z živočišné říše, především vodní ptactvo, pak opravdu není co řešit. K těm hodným jistě patří i děti naší školní družiny, které několikrát za zimu jdou nakrmit zdejší ptactvo, především kachny divoké a labutě. Pan Moulis nám vypráví, co zde můžeme vidět – zejména kachny divoké, labuť bílou, přilétají i rackové. Nad hlavou nám prolétá kormorán. A kdybychom měli velké štěstí, mohli bychom zde uvidět i ledňáčka říčního. Ale toho jsme dnes neviděli. Někteří z nás zde též již viděli volavku popelavou, lysku černou, potápku roháč a motáka. Ovšem dnes jsme viděli jen část zdejšího obyvatelstva z řad vodního ptactva. Několik málo minut před čtrnáctou hodinou střídá první partu další dvě oddělení a to 2. a 3. Se svými vychovatelkami.

Vzhledem k tomu, že v této skupině byli již starší žáci, seznámení se životem zdejšího ptactva bylo úplně jiné a pro nás starší jistě i zajímavější. V závěru jsme měli i několik dotazů a děti z druhého oddělení například dostali i odpověď na otázky z přírodovědné soutěže. Ještě než jsme se s panem Moulisem rozloučili, museli jsme našim vodním miláčkům dát něco na zoubek. Každý z nás si přinesl nějaký ten rohlík a začalo krmení. S napětím jsme pozorovali, jak se kachny s labutěmi předhání o to, kdo dostane víc. Tak drazí, my zase přijdeme. A pak již následovalo rozloučení s přáním a poděkováním za to, že si pan Moulis na nás udělal čas. A my odedneška pozorujeme, kdy si kachny začnou stavět hnízda. Hlavně, aby nepřišla zase nějaká velká voda a hnízda neodnesla, tak jako v některých předešlých letech.

Bylo to krásné odpoledne, kde jsme se dověděli mnoho zajímavého. Ale přestože pravá únorová zima ještě do Berouna nedorazila, byla nám již zima. Odcházíme do družiny a ještě si o vodním ptactvu povídáme. Každý z nás má jistě nějaké zážitky.