Bez zenu ani ránu
Koupila jsem si předvánoční dárek v podobě tabletu. Ten, který jsem měla původně, nepodporuje klávesnici a já jsem příliš líná tahat s sebou těžký notebook. Tablet u mě vede - vejde se prakticky do každé kapsy, není ani moc těžký, ani neskladný, zkrátka akorát pro moje účely. Co víc si přát? - chtělo by se říct.
Hned hodinu po koupi, během klidu školní přestávky, jsem si pohrála s nastavením. Je libo změnit tapetu plochy? Pochopitelně ano, a už jsem si prohlížela přednastavené obrázky, ze kterých si určitě vyberu, znám se.
Podstatně víc mě ale zaujaly pohyblivé tapety. V životě jsem takový název neslyšela a nabídka z přednastavených byla snad ještě lákavější, než v obrázkové kategorii. Hm, že bych zvolila mapu hlavního města? Uvažovalo jsem, dokud jsem si nevšimla zenové varianty: listí padající do jezírka pod stromy. Taková možnost vypadala nejlákavěji a - jak mě alibisticky napadlo - zaboduju, až během občanky přístroj zapnu. Zrovna tuhle jsme se o zenu bavili, učitele to určitě potěší…
Pět minut jsem se vydržela dívat na padající lístečky, na jezírku dělala krásná kola, vypadalo to tak reálně, až se mi z představení chtělo spát. Nechápu, proč bych si zen měla nastavit jako tapetu plochy na přístroji, který potřebuju k práci…