Čarodějnice a košťátko
Právě tak se jmenuje pohádka, kterou si přečetly děti druhého oddělení naší školní družiny. A opravdu, tato pohádka se stala poslední tečkou před „filipojakubskou nocí“, v lidových zvycích dobu večera a noci před prvním májem. Ta byla spojena se zvykem „pálení čarodějnic“.
Naší četbě předcházela výroba „čarodějnického koštěte“, které jsme vyráběli s našimi praktikanty v týdnu. Další velkou událostí byla i účast naší družiny na „Čarodějnickém reji“. Dnes to vyvrcholilo a my si přečetli na závěr pohádku „Čarodějnice a košťátko“.
V pohádkovém lese žila v chatrči čarodějnice, která se jmenovala Alžběta. Měla velký nos a na něm bradavici. Bydlela v hlubokém lese úplně sama. Alžběta neměla vůbec nikoho, ani černého kocoura jako ostatní čarodějnice. Nemohla s nikým ani promluvit. V lese pobíhalo jen pár lesních zvířátek, občas i hnědý medvěd. Tak jak neustále přemýšlela, že by si mohla vyrazit navštívit svoji sestřenici, kterou již neviděla dobrých padesát let. Náhle ji napadlo, že má v chatrči malé košťátko, tak že by na něm mohla letět. Vzala košťátko jménem Babeta, usedla na něj a udělal frr a byla pryč. Letěla ke své sestřenici.
Krásná pohádka, která nám zkrátila dobu čekání na filipojakubskou noc či pálení čarodějnic.