Čas sněhuláků
Zimní roční období je spojeno s velkým množstvím sněhu, mrazy, stavěním sněhuláků a četbou krásných knih. Toto pravidlo platí i v školní družině Beroun – Závodí. I když o tom sněhu a stavbě sněhuláků by se dalo diskutovat. Vždyť u nás toho sněhu nikdy moc není.
Čtvrtek, 28. 1. 2021. Zima, ale bez sněhu, prší. Den, kdy končí první pololetí školního roku a my, dostali vysvědčení. Nejprve se musíme pochlubit s našimi známkami a pak malý krátký odpočinek. Chcete vědět jaký? Další četba krátké pohádky, nazvaná „O zmrzlém sněhulákovi“. Davídek a Verunka si postavili na zahradě krásného sněhuláka. Na hlavu mu posadili červený hrnec, místo očí dali sušené švestky a místo nosu mrkev. Mamince se sněhulák velice líbil, ale děti přesto musely jít domů. V noci mrzlo, jen praštilo. Najednou se Verunka probudí a slyší, jako by někde něco cinkalo, jako by to byly rolničky. Vzbudí Davídka a oba poslouchají. Nic se neděje. Za nedlouho opět. Tak se děti jdou podívat na zahradu za jejich sněhulákem. A co najednou David vidí? Sněhulák se celý třese a je mu velká zima. Verunka mu místo hrnce na hlavu dala svoji pletenou čepici. David se přidal a kolem krku zavázal sněhulákovi krásnou teplou šálu. Se sněhulákem se rozloučili a jdou zpět do postýlky, aby se zahřáli. Ráno vstávají a jdou do školy. Maminka hledá šálu a čepici, ale děti nic neřeknou. Kdopak by jim uvěřil, že sněhulákovi byla v noci zima.
I my v družině bychom si chtěli postavit sněhuláka, ale kde vzít na něj sníh? Snad se nám to také poštěstí. A tak místo stavění sněhuláka jsme si ho namalovali na kamínky. To nás velice baví. A až budeme mít příležitost, kamínky se sněhulákem rozneseme po našem blízkém okolí. A sněhuláka si možná také postavíme.