Čekání na tramvaj
Každým rokem se schází děti naší školní družiny s pár nadšenci na Husově náměstí a před Muzeem Českého krasu, aby vytvořili společně „živý obraz“, který by měl znázorňovat čekání na opožděnou tramvaj. Před více než sto lety vydal jeden berounský knihkupec pohlednici futuristického Berouna, kde na náměstí jezdí tramvaje. A tak před šesti lety poprvé se myšlenka, která se zrodila a dala tak i možnost nebo podnět pro netradiční setkání stala skutečností. Proč by se nemohlo splnit přání našich babiček a dědečků. Od samého počátku se „Čekání na tramvaj“ účastní děti naší školní družiny. Tentokrát opět a to 4. 5. 2016.
Je krátce po třinácté hodině a děti ve školní družině se svými vychovatelkami řeší problém. Dnes od 14 hodin se koná happening „Čekání na tramvaj“. Každým rokem se zúčastňujeme. Ale dnes nám počasí nepřeje a venku je jakoby se čerti ženili. Ale nakonec naše připravenost na akci a naše nadšení se zúčastnit akce i letos zvítězila. Po půl druhé se řadíme, bereme naše rekvizity a odcházíme směr Beroun, zastávka tramvaje „Muzeum Českého krasu“. Prší a prší, ale nám to zas tak moc nevadí. Něco před 14 hodinou přicházíme na seřadiště – zastávka Muzeum, kde je již malá skupinka nadšenců této akce. Srdečně se vítáme a posloucháme pokyny. Kam ta dnešní tramvaj pojede? Kde bude mít zastávky? Jestli pak se všichni účastníci vejdou do té tramvaje? Nebude muset někdo spěchat pěšky za tramvají? Asi ne, neboť tak malá účast ještě nebyla. Snad lidi odradilo špatné počasí. Ale nás ne! My jsme zde a nastupujeme. Vyvolává průvodčí Martin Raffay. Lidé kolem koukají a nevěří vlastním očím. Ať se podívají. Vždyť tramvaj je v Berouně jednou do roka. Tramvaj vyrobily děti druhého oddělení školní družiny. Pozadu nezůstaly ani děti prvního oddělení, které vymyslely názvy zastávek, ale i jejich označení. Tak zde můžeme najít zastávku Muzeum, zastávku Pražská brána, zastávka směr Duslova vila a další a další. Na každé zastávce vždy zastavíme, nastoupí noví lidé a my jedeme dál. My si to opravdu i pro nepřízeň počasí užíváme. Však škoda, že o akci je tak malý zájem. Objedeme náměstí a vracíme se zpět, na zastávku Muzeum. Zde nám pan Patrik Pařízek děkuje za účast. Letošní rok byl obohacen krásným Flašinetem, na který hrál samotný mistr flašinetů. A protože se svým flašinetem nemohl do deštivého počasí na náměstí, dovolil pak nám, abychom si zahráli na flašinet. Žezla se ujal Tadeáš Hanke a po něm Maruška Hirnerová. Asi si nikdo nedokázal představit, jak náročná je hra na flašinet. A my to můžeme potvrdit. Odměnou pro nás byla hra na flašinet, památeční vstupenka do Muzea s polovičním vstupem a ozdobná placka na klopu svetru či bundy. Po příchodu do družiny pak i od našich vychovatelek sladká odměna. Loučíme se, odcházíme a říkáme si: „Bude ještě v příštím roce čekání na tramvaj?“ Necháme se překvapit.