Cestou, necestou za pokladem

Je konec vyučování a děti z družiny i klubu vědí, že se dnes vydají cestou necestou za pokladem. Těsně před třináctou hodinou odchází starší chlapci, aby v určitém časovém předstihu mohli připravit trasu stezky. Čtyři oddělení včetně několika klubáků se svými vychovatelkami se scházejí na dvorku školy. Zvoní telefon, který nám oznamuje, že trasa je téměř hotová a že první oddělení se svou vychovatelkou může vyrazit. Postupně po deseti minutách startují i ostatní oddělení. Trasa vede ulicemi Závodí a ubírá se k Berounce. Cestou děti hledají své schované dopisy ve své barvě. Aby mohly pokračovat, musí daný úkol splnit a pak teprve pokračují. Na trase je rozhozeno a ukryto deset dopisů s úkoly. Nedočkaví jedinci neustále zrychlují tempo. Proto chlapci musí sledovat, aby nenastal nějaký trapas. A nyní již ti co připravovali, jsou u školy zpět, ale přitom všichni ještě neodešli. Musíme se někam schovat a pak teprve ukrýt poslední dopis, schovat poklady pro jednotlivá oddělení a nakonec se schovat i my. Netrvá dlouho a v zádech cítíme první nadšence. Přichází na dvůr školy a hned by se chtěli vrhnout za pokladem. Ale ono to nelze. Nejprve se přesvědčíme, jak jsme úkoly splnili, pak musíme najít ukryté chlapce a až potom jdeme hledat poklad. Ale to je divné, vždyť mi to nemůžeme vůbec nalézt. Musíme zpomalit a důkladně se dívat. Ano a je to tady. První oddělení nachází poklad. Za chvilinku i další křičí, že poklad našli. A co potom. Jako páté oddělení jsou chlapci, které hru připravovali. A tak i oni mají svůj poklad ukrytý. Nevědí kde, ale ani jim to dlouho netrvalo a poklad byl na světě. A nyní již začíná spravedlivé dělení. Každý si odnáší nějaký ten pamlsek. Hra o poklad cestou, necestou se opravdu povedla. Počasí nám přálo a my jsme si jí užili.