Číslo všudezdejší
A kolik mám? No jasně, čtyři! Tohle si spolu vyřídíme mezi čtyřma očima! Dokonalá výhružka, ale nakonec – mezi čtyřma očima se dá mluvit o čemkoli, co nemusí vidět dalších x očí.
A tak to pokračuje celý den, čtyřka je všude, kam se člověk podívá. Začne to hned ráno: čtyři rohy, žádné nohy, to může být jakákoli lůžkovina. Docela ráda bych někdy viděla třeba dvojrohou peřinu. Už jenom ta představa… Stačí přidat čtyři dřevěné nohy a je z toho postel. Po ránu ještě pěkně vyhřátá, komu by se chtělo vstávat mezi čtyři holé zdi?
Ještě že většina lidí má nějakého toho čtyřnohého mazlíčka. Než se pustí do snídaně, dojde ho vyvenčit a pak se teprve začne připravovat do školy nebo do práce. Dokonce i tady se to těmi čtyřkami jenom hemží – všude samé čtverce a další čtyřúhelníky. Tedy, chtěla jsem říct krychle. Ne, ani to není ono, ale každý už jistě ví, že mám na mysli ty plastové krabičky na svačinu.
A pak škola nebo práce. Čtyřka samozřejmě nemůže chybět. Nejdřív jako časomíra – vyučovací hodina přeci trvá tři čtvrti hodiny (nádherný zlomek, kdy se jednička dělí čtyřkou) a většina zaměstnanců má osmihodinovou pracovní dobu. Když začnou v osm ráno, končí ve čtyři odpoledne. Jak je tu ta čtyřka krásně vidět! Sice nechce být objevena, je potřeba ji nejdřív trochu hledat, ale pořád je na svém místě: osmihodinová pracovní doba, to jsou přeci čtyři hodiny dopoledne, hodinka (nebo chcete-li čtyři čtvrtiny hodiny) bez práce a další čtyři hodiny odpoledne. Kdo ze zaměstnání odchází ve čtyři odpoledne, ten odchází v 16:00, a to je zase čtyřika – tentokrát ovšem na druhou, což se malou násobilkou dá přepsat jako čtyři krát čtyři. V dalších číslech, která dohromady dají šestnáctku, není čtyřka tak pěkně vidět, schovává se, potvůrka, ale stačí si trochu pohrát s matematikou a zas je tady jako na zavolanou.
Ve škole to není jinak – kdo teprve začíná, ten se učí jenom čtyři hodiny, pak jde na oběd a do družiny. Anebo ty známky - na prvním stupni to ještě není tak vidět, ale později stoličky, nebo klasifikováno slovy dostatečné má skoro každý. Pak přijdou porady a vysvědčení se blíží. Na opravu všech těch dostatečných nemůže stačit pouhých dvacet čtyři hodin denně. Rozuměj, kdo by se chtěl učit šest krát čtyři hodiny denně?