Co dokáže sníh?

Po skončení vyučování se rozjíždí i provoz ve školní družině, kroužky začínají opět svoji pravidelnou činnost. Všechna oddělení se schází ve svých prostorech a v první části svého odpoledne vzpomínají na prožité vánoční svátky a na dárky, které pod stromečkem našli. Po hlavní činnosti se rozcházíme do kroužků. Přírodovědný kroužek využívá svoji první jedinečnou šanci. Během roku mají děti vytypované dva stromy, u nichž pozorují jejich roční přeměnu. Na podzim zjišťovaly, co se stromy se děje, proč listí opadává. Pozorovaly zde i drobný život a objevovaly i to, co ještě nikdy neviděly. Tentokrát je již zimní období a se stromy se opět něco děje. Něco úplně jiného, neboť napadl v Berouně první sníh. A tak přírodovědný kroužek vyráží na svůj průzkum. K jeho stromkům nás dovádí stopy straky obecné a přímo u stromu nám straka zanechala své brko. Hurá! Opět bude něco do sbírky. Chvíli si povídáme a pozorujeme, co se od poslední návštěvy změnilo. Pak již odcházíme do školy, neboť nějak přituhuje.

I kroužek míčových her se vydal chvíli ven. Vyměnil tělocvičnu za hřiště pod mostem a využil první sněhové nadílky. To bylo radosti, vždyť v Berouně to může být první, ale i možná poslední sníh, který si užijeme. I malinká vrstvička stačí k dětským radovánkám. Pokoušíme si společně postavit „sněhuláka“, alespoň malého, jako symbol zimy. Ovšem moc to nejde, vznikla spíše nějaká příšerka. Ve druhé vlně nastává koulovačka. Všichni jsme opatrní, aby se nic nestalo. Ale ani ty koule nejdou moc dělat. A tak po chvíli, zcela promočení odcházíme zpět a těšíme se na teploučko v družině. A vidíte i tak málo sněhu stačí k dětské radosti. Tak třeba příště budeme mít větší štěstí.