Coleman & Valene

ZKOUŠKA

,,Tak já neuvidím žádný z tvých brambůrků. Já jsem slušně nepočkal a nezeptal se tě, jestli si jedny brambůrky můžu vzít."

,,Ty jsi moc slušně počkal a zeptal se mě, jestli si můžeš vzít moje brambůrky a já ti řekl, že ne. A teď ty brambůrky okamžitě polož!"

,,To je tvoje poslední slovo v záležitosti brambůrků?"

,,Jo. To je moje poslední slovo v záležitosti brambůrků."

Herec se zlovolně zasmál: ,,Tak v tom případě je budu muset rozmlátit na kaši." Vyskočil z křesla a s křupáním na lupínky několikrát dupl.

,,Hej! To jsou moje brambůrky… Polož… moje… brambůrky, nebo se neznám!"

Herec se vyhl útoku svého kolegy. ,,Tak pojď. Pojď! Vem si je!" provokativně mu mával dalším sáčkem brambůrků před obličejem. Uskočil, vyhnul se facce a sypal slanivo po zemi.

Valene klesl na kolena: ,,Nech toho… To jsou moje brambůrky."

Herec nasadil křivý úsměv: ,,Tak si pro ně pojď!" Zasmál se a do vzduchu vyhodil hrst brambůrků.

,,Ne! Takové… mrhaní dobrým jídlem!" vykřikl zoufale Valene.

,,Dobrým jídlem, povídáš?" nacpal si plnou hrst lupínků. ,,No jo, fakt je to dobrý."

,,Polož to! Prostě to polož!" Pokřikoval Valene a snažil se lupínky sesbírat zpět do sáčku.

Kolega se k němu přikradl. Povalil ho a klekl si nad něj. Škrtil ho: ,,Já se tě jenom slušně zeptal a chtěl jsem ty brambůrky na dluh," vrčel mu zblízka do obličeje. Pak se sklonil a dodal: ,,Až tě budu škrtit moc, chytni mě za zápěstí. Sorry."

Představitel Valena mu mrknutím nápad odsouhlasil. Ještě chvilku - říkal si v duchu. To ještě vydržím. Mlžil se mu pohled. Pokusil se nadechnout a chytil kolegu za zápěstí. Zoufale vrtěl hlavou: už to stačí, teď to trochu přehnal. Kolega pochopil a povolil stisk.

,,Přijdu vám říct, že Tom je mrtvý a vy se tady perete," na scénu se připotácel Otec Welsh a pokusil se je odtrhnout od sebe.

,,Tak… mě… pust…“ zasípal Valene.

,,Nejdřív mě musíš pustit ty," zavrčel Coleman a stiskl, aby se připomněl.

Režisér se v hledišti spokojeně zasmál: ,,JO, kluci. Věřil jsem ti, Colemane, že ho fakt chceš zabít. Ted si dáme pauzu a pak to sjedeme celé od začátku."

Valene se opatrně posadil. Motala se mu hlava. Pokusil se rozmasírovat krk, který ho bolel na polknutí.

PREMIÉRA

Coleman se k Valenovi prudce otočil: ,,Takže já neuvidím žádný z tvých brambůrků. Já jsem slušně nepočkal a nezeptal se tě, jestli si jedny brambůrky můžu vzít."

Zraky všech v hledišti se upíraly na Valena.

,,Ty jsi moc slušně počkal a zeptal se mě, jestli si můžeš jedny moje brambůrky vzít a já ti řekl, že ne. A teď ty brambůrky okamžitě polož!"

,,To je tvoje poslední slovo v záležitosti brambůrků?" Coleman zněl chladně.

,,Jo, to je moje poslední slovo v záležitosti brambůrků."

Coleman se zle zasmál: ,,Tak v tom případě je budu muset rozmlátit na kaši." vyskočil z křesla a s chutí na lupínky několikrát dupl.

Některý divák se ostře nadechl.

,,Hej! To jsou moje brambůrky… Polož… moje… brambůrky, nebo se neznám!"

Coleman se vyhnul útoku svého kolegy. ,,Tak pojď. Pojď! Vem si je!" Provokativně mu před očima zamával sáčkem. Uskočil, vyhnul se facce a sypal slanivo po zemi.

Valene padl na kolena: ,,Nech toho… To jsou moje brambůrky!" Pronesl slabým, prosebným hláskem.

Z hlediště se ozval smích.

Coleman nasadil křivý úsměv: ,,Tak si pro ně pojď!" Zasmál se a do vzduchu vyhodil hrst brambůrků.

,,Ne! Takové… mrhaní dobrým jídlem!" vykřikl zoufale Valene.

,,Dobrým jídlem, povídáš?" nacpal si plnou pusu brambůrků. ,,No jo, je fakt dobrý."

,,Polož to! Prostě to polož!" vykřikoval Valene a sbíral lupínky zpět do sáčku.

V hledišti to šumělo smíchem. Nikdo se nesmál naplno, jen na ostatní vesele pomrkával.

Coleman se k němu přikradl. Povalil ho a klekl si nad něj. Škrtil ho: ,,Já jsem se jenom slušně zeptal a chtěl jsem ty brambůrky na dluh," vrčel mu zblízka do obličeje.

Diváci je nehybně pozorovali. Čekali, jak drama dopadne.

Valene se pokoušel nadechnout. Z očí mu tekly slzy, ale rozhodl se ještě vydržet. Ochable chytil bratra za zápěstí.

Na scénu se připotácel Otec Welsh a pokusil se je od sebe odtrhnout: ,,Přijdu vám říct, že Tom si vzal život a vy se tady perete."

,,Pust… mě,… Colemane!" zasípal Valene.

,,Nejdřív mě musíš pustit ty, pitomče!" odsekl Coleman.

Valene bratra pustil. Opatrně si sedl, s bolestným výrazem se několikrát dotkl krku a několikrát polkl. Hledištěm zavířil potlesk.

10. REPRÍZA

Obecenstvo se ztišilo. Coleman vyrazil k Valenovi: ,, Takže já neuvidím žádný z tvých brambůrků. Já jsem slušně nepočkal a nezeptal se tě, jestli si jedny brambůrky můžu vzít."

Publikum ani nedýchalo. Čekalo, co se z toho vyklube a jaké další hrůzy se na jevišti odehrají.

Valene se uculil: ,,Ty jsi moc slušně počkal a zeptal se mě, jestli si můžeš vzít moje brambůrky a já ti řekl, že ne. A teď ty brambůrky okamžitě polož!"

,,To je tvoje poslední slovo v záležitosti brambůrků?" Coleman promluvil s chladnou vyhrůžkou.

,,Jo. To je moje poslední slovo v záležitosti brambůrků."

Coleman prudce vyskočil z křesla: ,,Tak v tom případě je budu muset rozmlátit na kaši." Se zlým smíchem několikrát dupl na sáček brambůrků.

,,Hej! To jsou moje brambůrky… Polož… moje...brambůrky, nebo se neznám!" Valene se pokusil bratra udeřit.

Coleman se vyhnul útoku. ,,Tak pojď. Pojď! Vem si je!" Provokativně mu dalším sáčkem mával před očima. Uskočil, vyhnul se facce a rozhazoval lupínky kolem sebe.

Valene zaprosil: ,,Nech toho… To jsou moje brambůrky!"

Coleman do vzduchu vyhodil hrst lupínků: ,,Tak si pro ně pojď!"

,,Ne! Takové… mrhaní dobrým jídlem!" vykřikl Valene zoufale.

Coleman se ho zkoumavě zeptal:,, Dobrým jídlem, povídáš?" Hrst si jich nacpal do pusy: ,,No jo, fakt je dobrý."

Valenovi vzteky přeskakoval hlas: ,,Polož je! Prostě je polož!" Zoufale se snažil brambůrky sesbírat zpět do sáčku.

Coleman se k němu přikradl. Povalil ho a klekl si nad něj. Škrtil ho: ,,Já se tě jenom slušně zeptal a chtěl ty brambůrky na dluh." A tiše, aby ho slyšel jen jeho kolega, dodal: ,,Nepřeháněj to. Nechci ti ublížit." Viděl mu na očích, jak se snaží vydržet co nejdéle, než ho chytí za zápěstí a pokusí se bránit. Oddechl si. Konečně. Uvolnil stisk.

,,Přijdu vám říct, že Tom je mrtvý a vy se tu perete," Otec Welsh se připotácel na jeviště a pokusil se je odtrhnout od sebe.

,,Tak mě… přece… pusť…“ snažil se Valene nadechnout.

,,Pitomče, nejdřív musíš pustit ty mě," zavrčel Coleman.

Otec Welsh se spokojeně pousmál. Valene se opatrně zvedal do sedu. Dělaly se mu mžitky před očima a nemohl se pořádně nadechnout.

13. REPRÍZA

Představitel Colemana se v duchu ujišťoval, ze třináctá repríza dopadne bezchybně. Pak se obrátil na Valena: ,,Takže já neuvidím žádný z tvých brambůrků. Já jsem slušně nepočkal a nezeptal se tě, jestli si jedny brambůrky můžu vzít?"

Valene přikývl: ,,Ty jsi moc slušně počkal a zeptal se mě, jestli si můžeš vzít moje brambůrky a já ti řekl, že ne. A teď ty brambůrky okamžitě polož!"

Coleman se mu zadíval do očí: ,,To je tvoje poslední slovo v záležitosti brambůrků?"

,,JO. To je moje poslední slovo v záležitosti brambůrků."

,,Tak v tom případě je budu muset rozmlátit na kaši," Coleman se zlým smíchem vyskočil z křesla a důkladně na pytlík se slanivem dupl.

,,Hej! To jsou moje brambůrky… Okamžitě… polož… moje… brambůrky, nebo se neznám!" Valene se ho pokusil udeřit.

Coleman se vyhnul útoku. ,,Tak pojď. Pojď! Vem si je!" Provokativně mu před obličejem mával dalším sáčkem. Uskočil, aby se vyhnul facce a sypal lupínky na zem kolem sebe.

Valene padl na kolena: ,,Nech toho… To jsou moje brambůrky!"

Coleman vyhodil do vzduchu hrst slaniva a vyzývavě zavolal: ,,Tak si pro ně pojď!" Znovu zalovil v sáčku a pomalu je sypal na zem.

,,Ne! Takové… mrhání dobrým jídlem!" Valene byl zoufalý. Stál napnutý, jako by chtěl bratra každou chvíli napadnout. Obecenstvo bez hnutí sledovalo dění na jevišti.

,,Dobré jídlo, povídáš?" Coleman si ho měřil posměšným pohledem a nacpal si do pusy hrst brambůrků: ,,No jo, fakt je to dobrý."

Valene se k němu vztekle vrhl: ,,Polož to! Okamžitě to polož!" Snažil se brambůrky ze země posbírat zpět do sáčku.

Coleman se k němu přikradl. Povalil ho.  Slyšel dutý úder a všiml si, že týlem leží na hraně jeviště. Klekl si nad něj a začal ho škrtit: ,,Já se tě jenom slušně zeptal a chtěl jsem ty brambůrky na dluh." Tiskl mu krk a doufal, ze Valene konečně začne klást odpor a pokusí se bránit.

Na scénu se připotácel Otec Welsh a zklamaně prohlásil: ,,Já vám přijdu říct, že Tom je mrtvý a vy se tu perete."

Coleman trochu povolil stisk. Čekal, kdy Valene odpoví na narážku.

Netrpělivě do něj šťouchl, aby ho upozornil, že je na řadě.

V hledišti to tiše šumělo. Dolehla k němu otázka: ,,Takhle to mělo být?"

Vypadl z role: ,,No tak, kolego!" poplácal ho po tváři, ale představitel Valena nereagoval. Herec začínal panikařit. Pustil ho a obrátil ke knězi zoufalý pohled.

Otec Welsh si k němu klekl, pokoušel se ho probrat.

Šum z hlediště sílil: ,,To není normální." ,,Tohle by zahrát nedokázali." ,,Myslíš, že se mu něco stalo?"

Do sálu vběhl režisér. Vřítil se na jeviště, a když zhodnotil situaci, obrátil se ke Colemanovi: ,,Tys ho uškrtil."