Čtení ve hvězdách

Nemusím se snažit, učit, dělat to, co mě nebaví, protože to všechno dopadne tak, jak je psáno hvězdným písmem ve Vesmíru. Magický černý prostor nad námi udivoval lidi co svět světem stojí. Pozorovali změny na obloze, Slunce, měsíc i blízké planety. Odhadovali podle nich svoje osudy, věřili, že jsou napsány ve hvězdách. Každý panovník měl svého dvorního hvězdáře, hvězdopravce nebo astrologa, podle toho, v jaké vlastně době žil. Z astrologických map si nechal vyčíst odpovědi na otázky, které se týkaly jeho osobního života i života celé jeho říše. Když hvězdopravec viděl špatnou konstelaci, hvězdy si křížily své dráhy, Měsíc byl ve špatné fázi, většina z nich nic zásadního raději nepodnikala. Bitvu je přece lepší odložit, než prohrát. Dnes už těžko posoudíme, kolik z těch vážených pánů učenců byli jen podvodníci, komu jeho dobrá slovní zásoba a umění se vetřít do přízně lidí zajistila pohodlný život bez práce. Byla i spousta učenců, kteří v primitivních podmínkách bez moderních dalekohledů, čoček a měřících přístrojů učinili takové objevy, že nad tím musíme kroutit hlavou. Svoje výzkumy většinou stavěli na dlouhodobém pozorování, zapisování, měření a počítání a ve své době museli platit za velmi vzdělané chytré lidi. I oni se přikláněli k názoru, že podle vesmírných těles dokážeme předpovídat spoustu zajímavých věcí. Například to, že, když je jasno a Měsíc je na obloze zřetelný, přijde v zimě větší mráz. Úplněk je další zajímavá věc. Na našem chování se odráží možná víc, než si myslíme. Při úplňku jsou lidi agresívnější, hůř spí, víc se hádají. Dokonce je dokázáno, že se páchá nejvíc násilných činů a vražd. Taky se prý rodí hodně dětí. Síla nebeských těles musí být veliká. Možná, že si dnes ještě neumíme představit, jakým způsobem ve Vesmíru funguje a jak moc na nás působí. Bez dalekohledu se zdají hvězdy malinké a v té nekonečné tmě trochu ztracené. Možná, že, když se naopak dívají na drobné pidižvíky na planetě Zemi ony, připadáme jim malí a ztracení zase my.