Děti školní družiny a klubu vyráží do přírody

Je pátek 18. 11. 2016 a děti školní družiny a klubu se scházejí na půl osmou u školy. Ne, že by bylo dnes v den ředitelského volna vyučování. To jistě ne. My se vydáváme do Křivoklátu do Informačního a vzdělávacího centra Lesů ČR, abychom se opět něco zajímavého dověděli o podzimní přírodě. Cesta vlakem utekla velmi rychle a my v devět hodin se nacházíme již v cíli. Copak nás tu čeká, co nás překvapí? Toť otázka. První překvapení ještě před cílem nás stálo téměř deset minut. Nad hlavami nám laškovaly tři veverky, kterým se asi líbilo, že je krásně a nemrzne. Krásně svítilo sluníčko, nepršelo a bylo dobře. Asi bychom je zde dokázali pozorovat hodně dlouho, ale časový skluz se těžko doháné. Vcházíme do budovy, kde již při prvním kroku cítíme ze vzduchu vůni lesa. Vždyť i zdejší expozice se nazývá „Les kolem nás“. A to je svatá pravda. Odcházíme do klubovny, vítáme se s paní učitelkou lesa ing. Ivetou Mládkovou, která nás srdečně vítá a seznamuje s naším dopoledním programem. Po malé svačince se dostává k jádru věci. Paní Iveta nám nejprve vysvětluje rozdíl mezi lesníkem a myslivcem. Ale po malé nevinné otázce zjistila, že to víme. A tak pokračujme dál. Seznamujeme se se zvěří, kterou můžeme vidět v našich lesích. Probíráme názvosloví, říkáme si, jak se které zvěři říká a co je pro ni zajímavé. Poznáváme zvěř podle obrázků, poznáváme stopy. A tak jsme si připomněli: jelena, srnce, zajíce, lišku, vydru, prase divoké a další. Dalším naším seznámením se zvířaty, byly jejich hlasy. Celkem jsme poznávali 9 hlasů a my jsme jich uhodli osm. To je paráda. A tak lesní paní učitelka nás pochválila, jak jsme šikovní a co všechno víme a známe. Po této krátké půlhodinové rozcvičce se jdeme podívat do expozice „Les kolem nás“. Pravda je, že na tuto krásu, která se v Křivoklátě nachází, by bylo potřeba více času. Každý z nás se věnoval tomu, co ho zajímalo. A tak asi po dvaceti minutách odcházíme přímo do lesa, který se nachází v blízkosti. Cestou pozorujeme přírodu, posloucháme zpívající ptáky a učíme se i přivábit lišku. Zpočátku jsme nikdo nevěděl jak, ale je to velice jednoduché. Stačí se naučit myší pískot. Přestože jsme se to naučili, liška nepřišla. Tak snad někdy jindy. Dostáváme se do areálu různých atrakcí a necháváme si opět chvilinku volna, abychom si mohli zařádit. A pak se již vracíme a pokračujeme v programu. Nyní si zahrajeme několik her. Jé, to je dobře. První hra nás naučí, abychom věděli, jak začíná růst strom. Jistěže ze semínka, pak se tvoří kořeny, lístky, větve, koruna. Ale než takový stromek vyroste, to trvá několik let. A když pak přijde škaredé počasí, vítr a fujavice, stromek nemusí přežít. A tak rosteme jako ten stromeček a paní učitelka najednou řekla: „Nastala fujavice“, jdu se podívat, jak jste silní a jste připraveni na nepříznivé počasí. Ale ano. Všichni jsme splnili. Hru si zahrajeme ještě jednou a já budu říkat, co právě roste. Budu zrychlovat a uvidíme, kdo to pokazí. Nikdo! A tak pokračujeme dál. Další hra nás zavádí do oplocenky, která má chránit malé stromky před hladovou zvěří. Zejména své dokáží udělat jeleni. A tak stojíme v kruhu, držíme se pevně za ruce, uprostřed stojí čtyři stromečky. Jelen se snaží parohy se probojovat ke stromkům. Ale ejhle, oplocenka je pevná a nikoho z jelenů ke stromkům nepustila. A to je dobře. Při třetí hře se rozdělujeme na dvě skupiny, aby byly přiměřeně stejně silné, a zkusíme, jak to musí být pro jelena složité, když má na hlavě parohy a musí běhat. My jsme však měli jen jeden paroh a zahráli jsme si „jelení štafetu“. Boj byl vyrovnaný. A tak pokračujeme další hrou. Dostáváme se ke krásné veverce Zrzečce, která si na podzim připravuje zásoby na zimu, aby mohla dobře přežít. Každý z nás si nasbíral nějaké žaludy a naším úkolem bylo si je skrýt před ostatními, aby nám je nevzali. Ale musíme si pamatovat, kam jsme si žaludy ukryli. Pak se vracíme k altánku, kde klidně podřimujeme a najednou paní učitelka nás zvedla a chtěla, abychom si potravu přinesli. Hru jsme si zahráli ještě několikrát a při poslední hře, kdy spíme, nám někomu potravu kdosi sebral. A my hledali a hledali a nenašli. To bylo zděšení. Pak se vrháme do další hry. Opět o veverkách, které honí kočka a ne a ne je dohnat. Pokud někoho kočka chytne, honí s původní kočkou i ostatní. Hru si zahrajeme ještě dvakrát a pak si dáme poslední hru, ta se jmenuje na medvědy. V našich lesích se začali medvědi rozmnožovat a my si vyzkoušíme, když by chtěli medvědi šplhat na strom, jak je to náročné. Vyskočíme na kmen stromu a snažíme se tam co nejdéle vydržet viset. V prvním kole vyhrál Tadeáš Hanke, ve druhém kole pak Jakub Máca z první třídy. Blahopřejeme. A když se podíváme na hodinky, čas se naplnil a my se musíme vracet zpět. Vezmeme si batůžky, nakoupíme si pár drobností na památku a musíme se rozloučit. Paní lesní učitelka s námi byla velice spokojená a my měli radost z dnešního programu. Loučíme se a věříme, že se zase někdy uvidíme. Z dnešní akce nám zůstalo hodně poznatků, ale také mnoho jsme si to užili. To byla skvělá škola v lese. My děkujeme paní ing. Ivetě Mládkové, že si pro nás našla čas a připravila takový super program. A teď již opravdu jdeme a odcházíme na vlak a odjíždíme zpět do Berouna.