Druhá etapa Po stopách tichého génia

Je pátek, 13. října a děti školní družiny se vydávají na stezku Po stopách tichého génia po našem městě v Berouně. Zde nás čeká 6 úkolů a jeden bonusový. Možná i dnešní putování nebude to poslední. Naše první zastavení je v místě, kam jsme došli podle mapy. Jde o soutok řeky Litavky a dalšího vodního toku. Ten jsme zjistili podle předem připravené mapy. Uvědomili jsme si, že přestože byl Josef Jungmann takový veliký člověk, byl to i správný obyčejný chlapec, který se nebál vykoupat s kamarády v Litavce. To však byl pro něj asi zážitek, i když na druhou stranu druhý den byl ve škole poprask. Při koupání je viděl pan profesor.

Druhá naše zastávka byla u Jungmannovy základní školy. Vždyť všichni víme, že do této školy Jungmann začal chodit. Ale to není ta původní. Ta byla postavena ve stejném roce, kdy se Jungmann narodil, ta byla však zbourána a postavena nová budova. Z vyprávění paní vychovatelky jsme se dověděli, že původní škola byla německá a Jungmann se tam všechno učil v němčině. Kromě toho jsme zjistili, při našem zkoumání okolí školy, že Josef Jungmann má i něco spojeno s netopýry. A tak jsme pátrali a pátrali, a opravdu jsme to zjistili.

Z dalšího povídání jsme zjistili, že z blízkého okolí Berouna pochází mnoho dalších významných osobností. Jedním z nich byl i děkan a vlastenec Josef Antonín Seydl. Dověděli jsme se, že i on se podílel na Jungmannově slovníku, který je pětidílný s názvem Slovník Česko – německý. Zde jsme plnili další úkol. A našli odpověď a úkol splnili. Dále se vydáváme na Husovo náměstí k Pomníku padlých za 1. světové války. V Rukopisu Královéhradeckém, o kterém jsme se jen trochu zmínili, se nachází báseň se stejným názvem jako zdejší socha, u které jsme stáli. Naším úkolem bylo zjistit o co jde. A i toto se nám podařilo.

Nyní nám již zbývají jen dvě zastávky a ty podnikneme jindy. Neboť dnešní procházka se trochu protáhla a my musíme odcházet zpět do družiny. Nevadí, my to jistě splníme!