Druhý výšlap k Dubu na Herinkách

Odcházíme od školy v osm hodin a směřujeme směrem k nemocnici. Dnes nám trochu přituhlo. Ale je to příjemné a my si to zase užijeme. Není nás mnoho, ale to vůbec nevadí. Kráčíme lesem po okraji Chráněné krajinné oblasti Český kras a dostáváme se na samotu u lesa nad nemocnici. Pozorujeme přírodu, hledáme cestou stopy zvířat, ale mnoho jich nevidíme. Těsně před vrcholkem vidíme studánku a kolem dokola pokácený les. Divíme se, proč asi? Ale najednou si všímáme, že nad pruhem pokácených stromů vede vysoké napětí. Je to asi kvůli tomu. Ale zákrok do porostu lesa se nám vůbec nelíbí. Copak na to asi říkají zvířátka?

Pokračujeme dál úvozovou cestou přes louku a hrajeme hry. Cesta utíká velice rychle a my za nedlouho budeme v cíli. Nyní se trochu posilníme, podíváme se kolem. Přečetli jsme si něco z historie tohoto místečka, kde je vysazen nový Dub. Po svačině opět hrajeme hry a čas nám utíká velmi rychle. Prohlížíme si ještě kroniku, která se nachází v přístřešku, kde jsme svačili. Co kdybychom tam také něco napsali? Ozývalo se z úst dětí. A tak slovo dalo slovo a my jsme začali tvořit. Vznikl verš, který jsme psali do kroniky toho místa.

Buďme všichni hodně zdrávi,
setkávat se budeme tady.
Chodíme sem každý rok,
přijdeme i napřesrok.
Je to naše tradice,
těšíme se velice.
My, jsme děti ze Závodí,
co sem vždycky rády chodí.

Pod tyto verše se každý podepsal, sbalili jsme si batůžky a s místečkem se rozloučili. Za rok se tu sejdeme opět a uvidíme, co se tu změnilo. Odcházíme, hrajeme hry a povídáme si. Přibližujeme se k parkovišti u nemocnice, a protože máme ještě chvilinku, zajdeme se podívat na místo, kde byl ozdobený vánoční stromek pro zvířátka v lese. Jé je, to toho tolik snědla? Asi měla zvířátka hlad. Lojové kuličky ptáčci vyzobali, tvrdé pečivo zmizelo, ubylo i mnoho jablíček a mrkev. Ještě trocha málo něco zbylo. Ještě dvě hry a kráčíme zpět ke škole. Je opět 12,30 hodin a my se rozcházíme do svých domovů. Trochu unavení, trochu zmrzlí, ale bylo to príma.