Egernie obohatily australskou kolekci v Exotáriu

„Na tomto druhu je zajímavá celá řada věcí. Jednou z nich je například obrana před predátory, ke které používají trnitý ocas. Nejprve se při nebezpečí snaží najít úkryt, ale pokud se jim to nepodaří, nafouknou se a přitisknou se k podkladu. To pro dravce
v kombinace právě s trnitým ocasem představuje často neřešitelný problém, jak je vlastně odtrhnout,” přiblížil kurátor chovu plazů Zoo Brno Petr Šrámek.

Nezvyklí jsou také tím, že žijí v rodinných skupinách vzájemně příbuzných jedinců, kteří aktivně obhajují své teritorium. Navíc tak snáze spatří možné predátory (dingo, lišky, kočky, draví ptáci, varani a hadi).

Egernie Stokesova (Egernia Stokesii) žije v několika vzájemně oddělených oblastech suchého australského vnitrozemí. Tomu odpovídá i klasifikace druhu do několika poddruhů rozlišitelných i zbarvením. V minulosti populace těchto scinků značně poklesla následkem negativních změn biotopu a druh tak přežívá jen ve zmíněných izolovaných subpopulacích.

„Hrozby kvůli ztrátě přirozeného prostředí přetrvávají dodnes. Řadí se mezi ně především kácení, vypalování, přeměna na pastviny, zasolování, změna cyklů požárů a odstraňování alternativních útočišť, jako jsou člověkem vytvořené biotopy – hromady dříví nebo odpadu,” doplnil Šrámek.

V přírodě egernie najdeme v bezlesých oblastech na skalních výchozech, ale také tam, kde rostou stromy. Obývají jejich kmeny i staré duté kmeny a větve. Návštěvníci jistě ocení, že se velmi rádi vyhřívají. Jsou všežraví a konzumují cokoliv, co jim jejich chudé životní prostředí nabízí, tedy hmyz, jeho larvy, jiné bezobratlé, ale zejména rostlinné části jako květy, plody, listy.

Rozmnožují se jednou ročně, jsou živorodí a mají 1–8 mláďat, která se rodí v průběhu až 12 dní. Dožívají se asi 20 let. V Zoo Brno v současné době chováme dvě egernie, které na Mniší horu přijely z Německa. S největší pravděpodobností se jedná o samice.