Exkluzivní autorozhovor s Lenkou Martinkovou
Když jsem se dozvěděla, že mám s někým udělat rozhovor o spánku, napadl mě jediný spáč, kterého dobře znám – Lenka Martinková. Kolegové mě varovali, že rozhovory dává nerada a její odpovědi se omezují jen na jednoslovné věty. Přesto jsem se do práce s ní pustila.
Ahoj, sama o sobě říkáš, že jsi spáč. Kolik hodin denně prospíš?
Ahoj, většinou spím kolem osmi hodin, ale jsem spíš noční Vogel, takže kolikrát mnohem míň, než kolik bych chtěla. Hlavně nemůžu spát ráno, kdy se mi spí nejlépe – na to individuál ve škole neplatí. (smích)
Prý ses narodila brzy ráno, takovým lidem se snadno vstává…
Většině. Já jsem zrovna ta výjimka, která potvrzuje pravidlo.
Máš nějaký ranní rituál, který ti pomáhá probudit se?
No jasně! Nejlepší je zima – v zimě jsem schopná ráno vyrazit do školy v letních kalhotách a k tomu si vezmu třeba podzimní bundu. Víc většinou nepotřebuju, celou cestu do školy jdu pěšky, takže se krásně zahřeju. A pak jakýkoli energidrink. Člověk jako já potřebuje po ránu trochu nakopnout.
Pomáhá to?
Popravdě? Jak kdy. Někdy je toho moc a to pak spím při hodině jako zajíc – s otevřenýma očima.
Co na to učitelé?
Nevšímají si toho.
Vnímám je i když spím. Dokonce mám občas pocit, že se tak mnohem líp soustředím.
To si trochu odporuje, ne?
Vůbec ne – když se člověk soustředí jenom na výuku, uteče mu spousta zajímavých věcí. Mně se takhle vnímání naopak rozšíří: přesně vím, co se zrovna probírá, dokážu odpovědět na jakoukoli otázku a ještě postřehnu zajímavosti, které se mi pak hodí třeba když píšu.
Teď vnímáš všechno, nebo ses zaměřila jenom na jednu věc?
Tentokrát platí druhá možnost. Když dávám rozhovor, jinak to nejde. (úsměv)
Díky za rozhovor a hodně času na spaní.
Díky.
Pro DTA připravila Lenka Martinková.