František Křižík

Františku Křižíkovi se také říká český Edison. Oba tyto geniální vynálezce spojuje dokonce i stejné datum narození.
Když se mamince Marii a taťkovi Václavovi narodil prvorozený syn, byli nesmírně šťastni. Dávno ztratili naděje a mysleli si, že vytouženého dítěte se nikdy nedočkají. Otec byl chromý, v té době už i vážně nemocný. Syn František se narodil až za pětadvacet let po tom, co byli sezdáni.

Už jako malý kluk projevoval zájem o studium a jevil se jako chytrý. Jenže rodina pocházela z velice nuzných poměrů a i když měla zájem malého Františka podporovat, nebylo to zrovna jednoduché. Když byl starší, doučoval slabší spolužáky a snažil se nějaký ten peníz přivydělat. Navíc se nemocnému tátovi přitížilo a brzy zemřel. Studium na reálné škole František úspěšně dokončil, neměl ale potřebnou částku, kterou by uhradil maturitu. Díky vstřícnému přístupu tehdejší pražské techniky byl František naštěstí přijat k dalšímu studiu jako mimořádný posluchač.

František Křižík byl jako tryskající gejzír nápadů. Neustále něco vymýšlel, vynalézal, testoval a zapisoval. Ale nebyl takovým tím tichým bláznem, který se uzavře do sebe, do svých potřeb a lidí se straní. Zajímal se o dění kolem sebe, udržoval přátelské vztahy, zůstal skromným člověkem.

Byl obdařený mimořádným talentem, způsob jakým nasával nové informace byl udivující. Když se seznamoval se svým vůbec prvním zaměstnáním- byl doporučený do hodinářské dílny, neměl o elektrotechnice ponětí. Elektřina byla ještě v plenkách a mladý František Křižík se zabýval hlavně opravami signalizačních přístrojů na železnici. Práce ho bavila, stal se úspěšným, postupně se nabízely nové nabídky. Vytvořil nové signalizační přístroje, automatické výhybky, elektrická návěstí, povedlo se mu získat první vlastní patenty.

Díky nim se měl možnost dostat na Světovou výstavu v Paříži. Utříbil si myšlenky a začal pracovat na své obloukové lampě. Tedy, on na ní už nějaký čas pracoval, ale až teď se mu podařilo ji dokončit k vlastní spokojenosti. Problém automatického posunu a náklonu elektrod se mu podařil vyřešit a on se mohl se svou plně použitelnou obloukovou lampou vydat na další výstavu. František byl ve svém živlu, vystavoval zde Edison se svou žárovkou, Bell se svým telefonem, Siemens s dynamem a ....dalších skoro padesát vynálezců s obloukovou lampou. František Křižík svou myšlenku obhájil, jeho lampa zvítězila. Až do doby, kdy přijde pan Edison s nápadem na žárovku bude oblouková lampa svítit lidem. Bude to pár hezkých desítek let.

Díky tomuto českému Edisonovi se světlo dostalo všude tam, kde ho bylo třeba. Rozsvítily se továrny, haly, divadla i společenské sály. Postupně se začaly rozsvěcovat i první ulice. František Křižík potřeboval mnoho nových součástek, potřeboval rozvody a hlavně nové elektrárny. Pilně pracoval, spoustu věcí vymýšlel a zdokonaloval sám. Následovala první elektrická tramvaj, která nahradila koněspřežnou, zprovoznil i první elektrickou železnici.

Na sklonku svého života si velmi intenzívně uvědomoval, jaká rizika s sebou může přinést válka. Psal se rok 1941 a stařičký František Křižík se pokusí oslovit s výzvou k odvrácení války i Alberta Einsteina. Do konce svého života si udržel nadhled a svěžest. Zemřel ve věku 93 let a byl pohřben, jak se na Českého velikána sluší, na vyšehradském hřbitově na Slavíně.