Háčkování 1. díl – Trocha historie

Technika přečkala několik století, v Čechách je známá už od středověku (některé zdroje mluví dokonce o pravěku), kdy se pomocí háčku (dřevěného, kovového i kostěného) vyráběly „úložné prostory“ v podobě různých vaků a taštiček, nebo bylo možné oblečení zkrášlit háčkovaným páskem. Tehdy se k výrobě používal len, případně vlna.

Během času přišly do obliby dečky a různé drobné dekorace, na které dnes na Internetu není problém najít stovky návodů. A nechyběly ani módní doplňky – od šperků přes svetry a halenky až po kabelky a domácí papuče. Fantasii se meze nekladou, každý, kdo ovládá základní techniku (pevné očko, řetízkové očko, krátký a dlouhý sloupek, polosloupek), si navymýšlí tolik vlastních návrhů, že neví, kdy je všechny zkusí vyrobit a případně také nafotit a rozkreslit postup.

Háčkování, stejně jako kterékoli jiné hobby, podléhá módním trendům. V loňském roce to byla obliba neonových barev. Podlehla jsem jí i já, zářivě žlutý pruh zdobí jinak docela obyčejnou šedou, melírovanou tašku. Jen si dovolím upozornění pro začátečníky: NEZAČÍNEJTE neonovými barvami. Není na nich pořádně vidět, kde se stala chyba, věčným páráním se příze zbytečně poškozuje a navíc jsou o pár korun dražší, než ty„obyčejné“ (škoda peněz, když člověk háčkuje něco malého jen tak na zkoušku).

Co tedy budeme k háčkování potřebovat?
- háček /doporučuji celokovový, ideálně ocelový, který se při práci neohýbá a je tedy prakticky nezničitelný na rozdíl od těch s umělohmotným držátkem)
- vhodnou přízi (závisí na tom, co budeme vyrábět; na drobné šperky se hodí perlovka, na tašky vybírám z tenkých vln… Ve většině návodů je uvedeno CO a KOLIK toho bude potřeba)
- ostré nůžky (používám nůžtičky na nehty)

Následující pomůcky nejsou nezbytné, ale občas se budou hodit:
- polystyrenová deska (budeme na ni napínat dečky)
- špendlíky (celokovové bez hlavičky jsou silnější a neohýbají se, ale rády rezaví; lépe s pracuje s těmi tenkými se skleněnou hlavičkou)
- lak na vlasy (není potřeba nic drahého, pouze s označením SILNĚ TUŽÍCÍ; místo něj se na tužení dá použít cukrový roztok, který ale dlouho schne a prý rád chytá plíseň; nebo tekuté lepidlo Herkules naředěné vodou v poměru 1:1)
- bezbarvý lak na nehty (k potření uzlíků, aby opravdu držely)

Na šperky využijeme:
- drobné korálky
- plastové záclonové kroužky
- kovové náušnicové komponenty…

Myslíte si, že vás háčkování bude bavit? Vykliďte si šatník, ať máte kam ukládat zásoby vln, přízí a hotových výrobků…

Jak na zmíněné základní techniky?

a) řetízek (ŘO):
na konci příze vytvoříme smyčku, kterou protáhneme háček, nabereme přízi za smyčkou a protáhneme skrz ni (máme základní očko, kterému někteří říkají „stahovací očko“. Tento výraz je nezbytné si zapamatovat, začíná jím většina kruhových prací). Na háčku máme 1 smyčku, nabereme za ní přízi a protáhneme smyčkou… na háčku je opět 1 smyčka a pod háčkem se už tvoří řetízek. Tímto způsobem pokračujeme do požadované délky.

b) pevné očko (PO):
Je to nejkratší možný sloupek, který se často používá ke spojování, nebo přechodu mezi jednotlivými částmi výrobku.
Na háčku máme 1 smyčku, háčkem píchneme do hotového výrobku a tudy protáhneme nahozenou přízi skrz přízi na háčku. Na háčku máme opět 1 smyčku. Hotovo a háčkujeme vesele dál.

c) krátký sloupek (KS):
Do jisté míry se podobá PO, ale je delší.
Na začátku každé řady KS nahrazujeme 1 ŘO a první oko předchozí řady přeskočíme.
Na háčku máme 1 smyčku, píchneme do vedlejšího očka předchozí řady a protáhneme jím přízi – na háčku jsou smyčky 2. Přízi protáhneme oběma naráz. Na háčku nám zbyla jen 1 smyčka.

d) dlouhý sloupek (DS):
zatímco všechny předchozí sloupky měly přesně danou délku, u DS závisí na tom, kolikrát na začátku přízi nahodíme. Rozlišujeme proto dvakrát a vícekrát nahozené sloupky. Nejužívanější je však „jednou“ nahozený, který si popíšeme. Takový sloupek na začátku nové řady nahradíme 3 nebo 2 ŘO a první oko v předchozí řadě vynecháme. Na háčku máme 1 smyčku. Nabereme přízi, ale neprotahujeme, píchneme do vedlejšího očka, kterým protáhneme přízi – teď máme 3 smyčky na háčku – přízi protáhneme prvními 2 a na háčku 2 zůstanou. Přízi protáhneme zbývající dvojicí a na háčku zůstane smyčka poslední.

e) polodlouhý sloupek (PDS):
Představuje přechod mezi DS a KS, ale háčkuje se podobně jako DS. Není příliš často užívaný, není však od věci si ho rozepsat. Na začátku řady se nahrazuje 2 nebo 3 ŘO, první očko předchozí řady přeskočíme.
Na háčku máme 1 smyčku, nahodíme, píchneme do vedlejšího očka a protáhneme jím přízi – na háčku jsou 3 myčky – a přízi protáhneme všemi 3 naráz. Hotovo, zbyla jen 1 smyčka.

Přijde mi zbytečné postupy jednotlivých sloupků fotit, když existují stovky moudrých knih a na Internetu se dá najít dost videí s vysvětlivkami. Proto jsem si jen dovolila obrázek pro inspiraci a v dalších dílech si některé drobnůstky vyrobíme podle (foto)návodu. Ještě si dovolím radu do budoucna: jestli se háčkování budete chtít věnovat, je potřeba se naučit jednotlivé zkratky uvedené v závorkách. Nikdo se při slovním popisu nebude zdržovat vypisováním celého názvu.

V příštím díle si vyrobíme jednoduché záložky 3 v 1.