Háčky s mazlíčky
Na výběr máte z nepřeberného množství zvířat, zvířátek, chlupáčů, nohatých pavouků, hmyzích potvůrek všeho druhu, plazů domácích i zahraničních, šupináčů slizkých i na omak příjemných, tichých i vydávajících zvuky, hodných i demolujících byt.
Výběr záleží jenom na vás. Rozhodující bude to, jakého mazlíka schválí rodiče. Taky podmínky, které musíte nabídnout k tomu, aby se mu mezi vámi líbilo a bylo mu dobře. Že si do jednopokojového bytu nepořídím bernardýna dá rozum. Když se vracím z kroužků většinou až večer, nebudu si pořizovat ani náročné zvířátko na údržbu. Pokud má někdo z rodiny, stejně tak jako u nás, alergii na zvířecí srst, většinou mu v rodinné radě chlupáč neprojde. S každým domácím mazlíkem zažijete hezké chvíle. K těm nejhezčím a nezapomenutelným patří, když pospícháte na autobus a pes si zrovna umane venčení, když se vrátíte ze školy domů a zjistíte, že andulka překonala tři bezpečnostní závory, na které jste ji ráno zavřeli. Teď posedává na garnýžích, čerstvě opraná záclona je posetá hovínkama a vy už v duchu slyšíte ty máminy komentáře. Taky si stěžoval jeden soused na to, že jeho číča je sebevrah. Když je s ní doma, chová se naprosto vychovaně, vypadá, jako kdyby neuměla napočítat do pěti, celé hodiny proleží na pohovce. Když ale zůstane jen na chvilku sama doma, neštěstí je na světě. Asi se nudí a pochoduje po sporáku, čímž ho zapíná. Sousedi kvůli ní vymysleli zvláštní poklop. Kocourovi se ale moc nelíbí, škrábáním se ho pokouší nadzvednout. Hrozitánské vrzání se digestoří přenáší k Horáčkům, kteří bydlí o patro výš a stěžují si na zvuky a na mňoukání kocoura. Soused je na mrtvici, svoje zvíře má rád a tak se pokouší vymýšlet různé hračky, aby ho aspoň na chvilku, než si dojde pro nákup, zabavil. Všechny pokusy zatím selhaly, Harry chce svůj sporák. Vedle v baráku je paní, která si pořídila papouška. Drahého a krásně barevného. Na svůj druh má pták neobvykle silný hlas, překvapil s ním i veterináře. Paní ho musela na léto přestěhovat na balkón, protože nemá doma chvilku klidu. Ve výtvarce jsem se bavil s klukem, který pěstuje želvičky. On je nechová, on je opravdu pěstuje, babrá se s nima celé dny a má je rád. Nedávno jedna z nich utekla a požrala kus jedovaté květiny v obýváku. Borec z toho byl na větvi, říkal, že měla křeče a dost se trápila. Nakonec se vylízala, uzdravila se, začala znova žrát. Pokojová kytka letěla do popelnice. Želva byla čtrnáct dní hodná, než utekla znova. Rozhodla se, že dnes si smlsne na kaktusu na verandě a o jeho ostny si poranila oko. To už naštvalo i mého jinak klidného kámoše a zvíře putovalo do domácího vězení pod pletivo. Když včera venku lilo jak s konve, viděl jsem z okna pana Holíka, který venčil psíka. Pan Holík je silný kuřák, v jedné ruce měl cigaretu, v druhé deštník a kolem pasu měl uvázaného svého psa. Pršelo fakt hodně, asi se jim nechtělo na procházku a tak stáli na jednom z volných míst na parkovišti. Zvíře lítalo kolem svého pána a Holík mu nadával, aby neblbnul a vykakal se. Ale jemu se v tom lijáku dlouho nechtělo… Když už si domácího mazlíka pořídíte, je jisté, že se s ním rozhodně nebudete nudit.