Hlava nehlava
Při poslední návštěvě knihovny jsem objevila hororovou sbírku s názvem Noční můry nespí. A když jsem o chvilku později zjistila, že autory jsou absolventi literární akademie, k níž jsem jeden čas vzhlížela a chtěla rozšířit řady jejích posluchačů, rozhodla jsem se knihu půjčit.
Aniž jsem to tušila, jde o další z mnoha společných prací skupiny říkající si Hlava nehlava. Prvotinou byly Zuby nehty, které jsem před lety s požitkem zhltla a opakovaně se k nim vracela. Poté následovaly Ruce vzhůru. S těmi jsem zatím neměla tu čest, ale jsem odhodlaná dopracovat se k nim co nejdřív. A teď Noční můry nespí. Přestože dávno nejde o horkou novinku, má většina povídek co říct i dnes. Každopádně je pravdou, že šlo o nefalšovaný horor.
Předně: třebaže každou povídku napsal někdo jiný, kromě žánru je spojuje hojně nadužívané slovo „směrem“. Zatímco v jednom textu se hrdina rozeběhne směrem do vesnice, v další povídce směrem do sídliště a jiný uhání směrem do hračkářství. Už už jsem byla v pokušení si všechna „směrem“ označovat, když přišel rekord. Dvě „směrem“ v jedné větě!
Není nad bohatost slovní zásoby, kterou lze prokázat certifikátem…