Hunger Games jako film
Trilogii Hunger Games, od Sussane Collins, jsem dočetla už před nějakou dobou a samozřejmě jsem byla zvědavá i na film. Na jeho shlédnutí jsem se chystala jako chudý král do boje a nakonec jsem se k němu dostala až v letošním roce.
Do hlavy mi nejde jedna jediná věc. Proč je hlavní hrdinkou vždycky herečka s postavou modelky, bez jediné jizvičky, s pečlivě nalakovanými nehty, která má i v extrémních podmínkách bezchybný účes? Katniss je ve filmu právě takovou postavou, přestože kniha člověka připravila na docela jiný zážitek. Dodnes si ze čtení pamatuju, za jakých podmínek se starala o Peetu a v jakém stavu je na konci z arény odneslo vznášedlo. Chápu, že herce není možné několik dní válet v blátě a krvi, aby snímek působil dostatečně autenticky, ale na můj vkus mohli maskéři odvést lepší práci…
Divák by čekal brutální film plný potoků krve a bojových scén. Ty tu samozřejmě nechybí, ale knižní předloha dělá přeci jenom poněkud jiný dojem. V takových scénách mě zaujala práce kamery, která je nezabírá staticky, nýbrž z pohledu bojujícího či běžícího člověka. Divák tak z takového boje nic moc nevidí (nebo se dívá z podivných úhlů) a co je potřeba zdůraznit, to kamera ukáže až později, takže se nemůže cítit nějak ošizen.
Úvod filmu by se někomu mohl zdát až příliš dlouhý. Štáb se tím však nepokouší zbytečně zabírat čas, zachovává tím jisté kouzlo příběhu. Nezapomněl ani na některé hlášky a scény, které si čtenář z knihy nemůže nezapamatovat a během filmu si je nakonec odříkává spolu s hlavními hrdiny.
Je tu jistý naturalismus a herci (kromě několika výjimek) zbytečně nepřehrávají. Nejlépe zpracovanou postavou je bezesporu Haymitch. Má něco do sebe a je natolik slizký, až si získá divákovy sympatie.
Pro ty, kteří film ještě neviděli, mám jednoduchou radu: těsně před shlédnutím si znovu přečtěte knižní předlohu. Snáze pak pochopíte některé narážky…