Husa indická – otužilá horoletkyně
Zatímco naše původní druhy hus odletěly na zimu do teplejších oblastí, v areálu ostravské zoologické zahrady mohou návštěvníci i v těchto dnech potkat hejno hus indických.
Ne, že by naše husy nebyly dostatečně otužilé, ale přes zimu nemají v našich končinách dostatek potravy, kterou tvoří různé traviny, semena a zelené části rostlin. Husy indické se také živí spásáním čerstvé vegetace, ale v zoo jsou samozřejmě přes zimu dokrmovány chovateli. Nicméně v přírodě rovněž podnikají přelety z hnízdišť na zimoviště. A jedná se o přelety mimořádně náročné…
Tato zajímavě zbarvená husa obývá vlhké lokality na náhorních plošinách střední Asie ve výškách 4000-5000 m n. m., kde tráví teplejší část roku a také zde hnízdí. Na zimu migruje v početných hejnech do jižní a jihovýchodní Asie, přičemž musí překonat nejvyšší pohoří světa – Himálaje. Aby byla schopna tohoto mimořádného výkonu, má řadu fyziologických a biochemických adaptací pro let ve vysokých nadmořských výškách nad 8 000 m, kde jsou teploty i obsah kyslíku extrémně nízké.
Husa indická (Anser indicus) hnízdí ve velkých koloniích převážně na zemi a ve skalnatých terénech. Samice snáší 4-6, výjimečně až 8 vajec, na kterých sedí 27-30 dnů. Po vylíhnutí vodí samec se samicí mláďata a chrání je před predátory. Husa indická zatím není na seznamu ohrožených druhů, ale její stavy prudce klesají v důsledku nepřiměřeného lovu, sběru vajec i degradaci přirozeného prostředí.