Jak medvídek Ušáček zachránil malé kotě
Ušáček moc rád chodil po lese, ve kterém bydlel. Jednoho dne se rozhodl, že půjde na krátkou procházku. A tak vyrazil vpřed. Tu se ale najednou zarazil a poslouchal. Jen malý kousíček od místa, kde stál, zaslechl tichounký pláč. Proto se rozhlížel okolo sebe, aby zjistil, co se vlastně stalo.
Po malé chvilce zjistil o co jde. Na samém vršíčku vzrostlé borovice totiž sedělo malé kotě a tuze plakalo: „Ach ouvej, ach ouvej, bojím se bojím, že spadnu. Do samého vršku jsem vyšplhalo lehce a teď neumím slézt dolů.“ Ušáček se jen dobrácky zasmál a řekl: „Jen se neboj koťátko, vylezu za tebou nahoru a dolů tě pak snesu na svém hřbetě.“
Jak Ušáček slíbil, tak se také stalo. Ve chviličce byl u koťátka, které si pak posadil na rameno a pomalu s ním slézal dolů. Koťátko se samozřejmě drželo svého zachránce , jak jen mohlo.
Když pak byli oba dole a malý kocourek se postavil na pevnou zem, byl šťastný, že mu Ušáček pomohl. Proto tichým hláskem řekl: „Moc ti děkuji za mou záchranu, milý medvídku! Jak jen se ti ale odvděčím?“ Na to mu Ušáček odpověděl: „Pokud nemáš jinde někoho, s kým bys byl šťastný, zůstaň tu u mne. Je mi tu samotnému moc smutno a rád bych si s někým povídal.“
Jen co koťátko uslyšelo medvídkův návrh, velice se zaradovalo a radostně zavýskalo: „No jéjej, moc rád s tebou budu bydlet. Má maminka mne opustila velice brzy a nevím co bych si sám počal. Proto, pokud dovolíš, moc rád přijmu tvou nabídku. Mimochodem jmenuji se Flíček – říkají mi tak podle mých flíčků na kožíšku.“
A tak se stalo, že Ušáček s Flíčkem od té doby bydlí v Ušáčkově domečku, mají se rádi a když jeden potřebuje, ten druhý mu pomůže.