Jak se hladí plazí kůže
Suchá a jemná skoro jako hedvábný papír. Pokud překonáte první nedůvěru a zkusíte ji pohladit, bude vám možná připomínat tenký krunýřek z flitrů.
Kůže plazů je ve skutečnosti vrchní zrohovatělá vrstva pokožky pod kterou jsou ukryty rohovité šupiny a u některých skupin i drobné ploché kostičky. Nemá žádné žlázy, není ji potřeba promazávat a zvlhčovat. Zato se svrchní vrstva, říká se jí epidermis, pravidelně obnovuje. Hadi se svlékají vcelku, pomáhá jim k tomu tekutina, která se pod pokožkou vytváří. Chameleon se svléká po částech, takže určitou dobu vypadá jako oškubánek. Kdysi dávno tu byli první obratlovci, kteří dokázali opustit vodu i vlhké mokřiny a vydali se začít žít na suchou zemi, spalovanou sluncem. Nešlo to hned, ale díky pevným kostěným šupinám, které je chránily před nadměrnou ztrátou vody se postupem času stali prapředky ptáků i savců. V prvohorách, kdy začala invaze obojživelníků na souš, byli čtyřnožci hodně neohrabaní. Prehistorické ještěrky by stěží mohly soutěžit v rychlosti a mrštnosti s těmi dnešními. Měly krátký nepohyblivý krk, těžkou hlavu, byly neobratné a o plazí pružnosti si mohly nechat jenom zdát. Přesto se tito živočichové podíleli velkou měrou na vývoji na naší planetě. Jejich potomci převzali věky odzkoušené patenty a dál už je pouze zdokonalovali. Někteří si ponechali dokonalé brnění, například želvy nebo krokodýli, jiným postačily drobné rohovité šupinky, jako třeba ještěrkám a hadům. Plazí kůže prošla dlouhým vývojem. Z těžkých pancířů se proměnila v měkkou a nesmírně ohebnou. Kdysi dala šupina vzniknout nejen ptačímu peří a srsti savců, ale také našim vlasům.