Kdo nepíše, jako by neexistoval
Už několik let poměrně pravidelně vycházejí příručky typu tvůrčí psaní pro každého. Není snad domu dětí a mládeže, kde by jako zájmový kroužek v nabídce nebylo právě Tvůrčí psaní. Většina populace, která se dostane na Internet, si zakládá vlastní blogy a jeden pisatel jich má hned několik. Nepřipadá vám to také tak?
Ještě nedávno publikovali jen zkušení autoři, ti začínající, kteří neměli štěstí, mohli psát leda tak do šuplíku, nebo do nějakého městského plátku. To se teď pomalu mění – elektronickou knihu je schopen vytvořit každý, kdo má přístup na Internet, případně vlastní počítač vybavený nejmodernější verzí Wordu. O internetových deníčcích ani nemluvě.
A pak tu jsou nejrůznější kurzy pro začínající spisovatele, do kterých se kolikrát hlásí i lidé, kteří pořádně neovládají svůj rodný jazyk. Netvrdím, že je to nějaký závažný problém, gramatiku se dokáže naučit snad každý a i v psaní se může postupem času vypracovat. Ale kolika z nich se jejich sen skutečně splní?
Fortunu v literárních soutěžích může pokoušet většina z nich. Nechci žádnou shazovat, proč si však nepřiznat, že někde stačí jenom dobré téma a na kvality jazykové se nikdo moc neohlíží? A pak jsou soutěže, ve kterých je nezbytný vytříbený jazyk – v porotě tu obvykle zasedají spisovatelé, jež zaujmou skutečně jen ti nejlepší.
Pro začínající autory je v každém případě nejlepší začít publikovat na Internetu. Nikdo jim do jejich prací příliš nemluví a oni mohou doufat, že si jich dřív nebo později někdo všimne. An druhou stranu, blogů vzniká čím dál víc a skoro mám chuť oznámit, že kdo nepíše, jako by ani pořádně neexistoval…