Když cvrčci hrají na housličky
Nastal opět normální život ve škole i ve školní družině. Po týdenním putování školy v přírodě se i tentokrát vydali Veverušáci z 2. oddělení do přírody. A čím asi začali?
Využíváme prostor v přilehlém parku poblíž školy a vzpomínáme. Najednou se nám zdá, že si tu někdo hraje na housličky. Ano, je to tak. Cvrček skrytý v trávě nám do vzpomínání krásně cvrliká. A tak my se inspirujeme také. Nehrajeme na housličky, ale jdeme si přečíst pohádku „Jak mravenci zachránili cvrčka“ a hned potom „Pohádku o cvrčkovi v pražském orloji“. Obě pohádky nám přibližují život cvrčka a my zjišťujeme, co všechno dokáže tento malý houslista. Pak si povídáme o tom, jak kdo cvrčka zná a kdy se s ním setkal a kde. Vždyť rok 2022 je krom jiného i „Rokem cvrčka polního“. Krásný den v parku vystřídala dešťová přeháňka a my jdeme do družiny a pokračujeme. Rozdělujeme se na dvě skupiny – jedna nám výtvarně znázornila cvrčka a druhá skupina kolektivně pracuje na pohádce, jejíž hrdinou je cvrček Bohouš. Na závěr si ještě přečteme naši pohádku, venku přestalo pršet a my jdeme opět ven. A tak proběhlo „Cvrčkovské odpoledne“ u Veverušáků.
O cvrčkovi Bohoušovi
Za sedmero horami žil cvrček Bohouš. Byl opravdu krásný cvrček. Na poli měl malou rodinku. Měl sedm dětí a krásnou manželku. A cvrček Bohouš hrál krásně na housličky. A tím si našel nového kamaráda jménem Otakar. Otakar bylo saranče, ale bylo opravdu velké. Mělo také svou rodinku. Má tři děti a jednu manželku. Bohouš a Otakar byli nejlepší kámoši. Spolu šli na lov mušek. Po pár hodinách si lehli na louku a Bohouš učil Otakara hrát na housličky. Otakarovi to moc nešlo, ale pak se to naučil. Začalo se stmívat, a tak šli společně domů. když Otakar přišel domů, tak ukázal rodině, jak umí cvrlikat. Rodina byla velmi překvapena. Nikdy totiž neviděli cvrlikat saranče. Bohouš se pochlubil své rodině, že naučil Otakara hrát na housličky. Druhý den šli spolu sehnat potravu na zimu. Bohouš a Otakar našli velmi velkou švestku. Bohouš s Otakarem táhli za sebou velkou švestku a s rodinami se rozdělili. A jednoho dne děti hrály na dvorku a našly obří žížalu, ale vůbec se jí nevšímaly. Po chvíli začalo pršet, proto rychle chvátaly domů. rozloučili se všichni a cvrčci zacvrlikali konec!
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.