Kočičí hry
Už když jsou na světě malá koťátka, tak si začínají hrát a ještě lepší je to, když je více sourozenců. Jako první obvykle připadají v úvahu hry právě mezi jimi samotnými. Tím se učí také i mrštnosti, která se jim bude časem v dospělosti hodit. Člověk by se vydržel dívat hodiny na tyhle kočičí sourozenecké šarvátky, protože je to jednak hezké a zároveň to není myšleno vážně.
Později už si kočky hledají ke hraní věci. Když žijí na venkově neboli vesnici, tak to není problém. Vesnické kočce totiž stačí ke hraní stébla trávy pohupující se ve vzduchu. Nepohrdnou ani čímkoliv, co šustí, ať je to třeba kousek papírku nebo igelitový sáček a tak dále. Častokrát se uvádí, že kočky si hrají rády s klubkem. Ano, bývá to občas vidět, ale není to úplně vhodné. Nitě z takového klubka na pletení se mohou kočce zaplést do drápů nebo i dokonce okolo krku.
Když si chce člověk hrát s kočkou, tak používá k tomu prsty a ruce a mnohokrát přijde rychlostí blesku ke škrábancům. Hrát se dá i tak, že si vezmeme provázek a uvážeme na něj něco, co kočku opravdu zaujme, například kus salámu, ale je to spíše trápení, když jí salám nechceme dát.