Kočičí původ
Původní kočka plavá byla domestikovaná v Egyptě a z ní se posléze vyvinula naše kočka domácí. Kočky plavé hledaly lidi, protože v té době se ve velkém pěstovalo obilí a lidé měli sýpky, kde se nacházelo množství myší a krys. Tím pádem se zde kočky mohly lovecky vybít, což přispívalo k jejich domestikaci. V Egyptě byla kočka dokonce posvátná – tam ji zobrazovali jako bohyni plodnosti.
Zároveň platil zákaz zabíjení koček, nicméně se mumifikovaly, když posloužily jako obětní dary. Lidé měli zakázáno z Egypta kočky vyvážet. První, komu se přisuzuje tzv. propašování kočky, jsou Féničané, tedy údajně. Dováželi je na lodích a prodávaly v oblasti Středozemního moře, převážně šlechticům za horentní sumy. Kočky se tak tím pádem staly symbolem vyššího postavení, lidově řečeno jen pro smetánku. Pak přišla na řadu už i Evropa.
Za to mohou zase Římané. V Evropě je velebily za chytání myší a také se staly domácími mazlíčky i pro normální lidi. Ve středověku se to ale otočilo. Kočky se staly symbolem čarodějnictví a upalovaly je na hranici. Nejhůře na tom byly kočky s černou srstí. Dokonce ještě dnes převládá naprosto mylný a zastaralý názor, že černá kočka nosí smůlu.