Křest knihy – Můj atlas Česka

Je 2. 11 2017 a do Prahy do Domu čtenářů se sjíždí mladí spisovatelé z celé republiky. Nesešli jsme se všichni, ani bychom se do prostor určitě nevešli, ale zástupci z nejbližšího okolí jsou zde. A tak do Prahy přijely děti z Prahy a Berouna. Ty dorazily se svými paní učitelkami. Ostatní děti z různých částí republiky přijely se svými rodiči. A tak se nás zde sešlo kolem padesáti. A to je opravdu hodně. Krátce po desáté hodině všechno vyvrcholilo. Po úvodním slově šéfredaktora Petra Eliáše, si stručně připomínáme, jak to všechno začalo a jak pokračovalo, aby vznikl celek, z něhož pak vznikla kniha. Bez práce spisovatele a ilustrátora, by takováto kniha, kterou je Můj atlas Česka, nevznikla. Pravda je, že mnoho vytvořily děti z celé České republiky. Ty nejenom psaly, ale i malovaly. Námět byl velmi jednoduchý: „Popiš nebo namaluj místo, kde žiješ.“ A tak mezi námi vítáme spisovatele Ondřeje Hníka a ilustrátora Jiřího Votrubu, ale i literární redaktorku Kristýnu Brunclíkovou. Po krátké besedě o knize následovaly dotazy od mladých spisovatelů. Knihu jsme si na závěr mohli zakoupit jako dárek pro své známé a nechat si ji podepsat. I my jsme si někteří knihu zakoupili. Na dotaz, zda budeme pokračovat v další knize, která ponese název Můj atlas Evropy, jednoznačně zaznělo, že ano. A tak po slavnostním křtu se můžeme dát do práce. Všichni jsme byli velice netrpěliví, jak takový křest knihy proběhne. Z přítomných jsme zvolili jednoho mladého spisovatele, kterým byla Maruška Hirnerová a jednoho ilustrátora, kterým byla Anička Fučíková. Obě děvčata jsou z Berouna a na knize se podílely, když navštěvovaly školní družinu. A tak křest již slavnostně může začít na jedné straně mladí spisovatelé a ilustrátoři na druhé straně ostatní, kteří se na vzniku knihy podíleli. Každý obdržel sklenku dětského šampáňa, kterým si připili. Než došlo k slavnostnímu přípitku, každý něco knize přál. Ti nejmladší ji přáli, aby se hodně četla a ti, kdo ji budou číst, aby v ní našli vždy to, co právě potřebují. Paní Brunclíkovou si přála, aby kniha nebyla osamocena a aby se jí narodil bratříček, pod názvem Můj atlas Evropy. Pán ilustrátor si přál, aby kniha nebyla dlouho jako nová. To znamená, aby nám všem sloužila. A pak již následoval slavnostní přípitek a tím kniha byla pokřtěna. Po tomto aktu přišla řada na podpisování knih a pamětních kartiček. Kdo byl hotov, mohl začít pracovat na prvních příspěvcích Mého atlasu Evropy. Kolem poledního pomalu končíme, loučíme se s milými hostiteli z nakladatelství Albatros a odcházíme na cestu zpět. Po návratu do školy jdeme se svými zážitky podělit k paní ředitelce a předáváme ji naši knihu. Knihu, kterou vytvořily děti pro děti. Přislíbili jsme jí, že i nadále bude pokračovat v našem započatém díle, v naší literární a výtvarné činnosti. Paní ředitelka ocenila naši práci a velice si jí váží. A pak již odcházíme každý za svým. Někdo již domů, někdo do družiny či klubu. Ve školní družině vyprávíme i ostatním, co jsme dnes prožili. A tak uvidíme, zda se někdo z nás dostane do druhého dílu knihy Můj atlas.