Legenda o králi Artušovi

Tak, jako každý příběh, který vypráví o hrdinství, nebezpečí, lásce i štěstí, má i legenda králi Artušovi mnoho podob. Nesčetněkrát vypovězená a pokaždé jiná.

Podle vyprávění, které se tradovalo mezi keltskými kmeny Velšanů, celý příběh započal v 5. století v Británii. Tehdy na tomto území vládl král Vortigern. Byl to neústupný a tyranský vládce. Násilím se zmocnil vlády a své dva bratry Ambrosia Aureliána a Uthera jako právoplatné následníky vyhnal ze země. Jako král byl ale Vortigern velmi slabý. Brzy se na jeho území začaly projevovat nepokoje a království se stále více rozpadalo.

Legenda v mnohých podobách popisuje počínání tří bratrů. Vortigerna, Ambrosia Aureliána i Uthera. Uther Pendragon spojil své síly s kouzelníkem Merinem. S jeho pomocí se stal králem Anglie. Při jedné z velkolepých hostin se Uther setkal s manželkou svého přítele a spojence vévody z Cornwallu. Jmenovala se Igraine a byla prý nejkrásnější ženou Británie.

Král Uther podlehl její kráse i přesto, že byla vdaná. Uzavřel tajnou dohodu s kouzelníkem Merlinem. Narodí-li se Igraine z jejich společného vztahu dítě, bude odevzdáno do výchovy Merlinovi. A když nová královna porodila syna - Artuše, kouzelník si ho podle dohody odvezl. Král Uther ani královna Igraine už svého syna nikdy nespatřili. Artuš neznal svůj původ. Žil jako panoš jistého Sira Ectora a Merlin na jeho výchovu jen zdálky dohlížel. Sir Ector měl syna jménem Kay. Artuš dělal Kayovi společníka, spolu trávili volný čas, spolu se zdokonalovali v boji.

Jednoho dne se mezi lidmi roznesla podivná zpráva. Na zahradě londýnské katedrály svatého Pavla se objevil zvláštní kámen. Z tohoto kamene vyčnívá meč. Říkají mu Excalibur.
To král Uther, ještě než naposled vydechl, do něho svůj meč vložil. Lidé se podivovali i zvláštnímu nápisu, který byl na meči vyryt: „Ten, kdo dokáže vytáhnout meč z kamene, stane se právoplatným králem Anglie." Mnoho silných mužů se ho marně pokoušelo vytáhnout. Meč držel jako přikovaný.

Z Kaye vyrostl silný mladý muž a měl být pasován na rytíře. Součástí pasování bylo i rytířské klání. Mladík byl netrpělivý. Není divu, čekal ho jeho první souboj. A on si zapomněl vzít meč. Souboj měl začít a Kay tam stál bezradně a nevěděl, jak situaci řešit. Artuš se mu rozhodl pomoci a nějaký meč sehnat stůj co stůj. Když spatřil meč v kameni, ani na chvíli nezaváhal. Prudkým pohybem jej z kamene vytáhl a podal příteli. Lidé oněměli úžasem. Jak by se mohl tento neurozený chlapec, panoš, stát právoplatným panovníkem naší země? Ale stalo se, jak bylo předpovězeno. O několik dní později se Artuš stal králem Británie.

Pod jeho vedením se v zemi začalo konečně snadněji dýchat. Poprvé po mnoha letech tady zavládl mír. Artuš vládl spravedlivě. Zamiloval se a oženil s krásnou a vzdělanou Guineverou. Otec nevěsty věnoval manželskému páru neobvyklý dar. Byl jím kulatý stůl. Byl dost velký na to, aby se za něho vešli všichni z přátel.

Artušovi se myšlenka velmi zalíbila a vyhlásil, že od této chvíle se jeho rytíři budou nazývat - rytíři Kulatého stolu. Budou pomáhat bezbranným, bránit bezpráví, vyjíždět na výpravy a udržovat mír. Jednou v roce se všichni společně sejdou u Kulatého stolu a ostatní se svými hrdinskými skutky seznámí.

V tomto místě se jednotlivé legendy rozcházejí. Některá praví, že měl Artuš s manželkou Guineverou děti, některá, že měl jen jedno. Jinde se píše, že se krásná Guinevera zamilovala do Artušova přítele a spolu podnikli nebezpečnou výpravu za svatým grálem. Král Artuš byl podle vyprávění smrtelně zraněn v boji a později na následky těchto zranění zemřel. Jedno je však jisté. Všechny pověsti se shodují v tom, že se Artuš jednoho dne vrátí. Ve chvíli, kdy jej bude Anglie nejvíc potřebovat.