Letěli jsme do Afriky
Nejprve jsme si připomenuli Den Afriky a podruhé koncem školního roku jsme malovali zvířata, která žijí v Africe. Když naše výtvarné umění bylo hotovo, předali jsme obrázky, které se dostaly opravdu do Afriky. Moc jsme si v družině přáli, setkat se s člověkem, který v Africe žije, pracuje, a ještě před tím pro Afriku pořádal různé sbírky: Kola pro Afriku, sbírka brýlí pro Afriku, a do této akce se zapojila i naše školní družina. To však bylo dávno. Naše přání se dnes splnilo.
Dnes, 15. 12. 2023 mezi nás do družiny přišel manažer a herec pan Viktor Korček. Pochází z Berouna – Závodí, na zdejší škole prožil základní školní docházku, pak studoval na gymnáziu v Berouně, později v letech 1995 – 1996 v americkém městě Culpeper ve Virginii. V Berouně se stal zastupitelem a místostarostou. Postupem času se usídlil v Africe, kde žije dodnes, ale do Berouna se neustále vrací. Proto není divu, že si pro nás našel chviličku času, aby se s námi podělil o jeho zážitky a nám udělal ucelený pohled na černý kontinent, Afriku.
Po krátkém přivítání na naší škole se ujal slova. I on nás přivítal, ale nám to nic neříkalo, přestože je to Čech. Pan Korček hovořil svahilštinou a jeho úvodní slova nám přeložil. A pak jsme jen poslouchali, mezi tím i dotazovali a on nás seznámil se životem v Africe. Děti zde nemají školní rok jako u nás. Tam školní rok začne až v měsíci lednu a potrvá do prosince. I prázdniny zde děti mají. Jejich výuka je zcela odlišná naší. Apeloval na děti, aby si vážili českého školství, aby se učili jazyky, uznávali učitele. Když budou dělat to, co jim říkal, budou vzdělaný a v životě se neztratí. V Africe to opravdu není takové jako u nás, i když se nám ledacos nelíbí. V další části jsme se zaměřili na tamější faunu, pozorně poslouchali různé příhody, které se přihodili panu Korčekovi. Naučili jsme se i několik slov svahilštiny – sahara znamená výlet, mambo – ahoj, simba – lev. Pak jsme si mohli prohlédnout různé předměty přivezené přímo z Afriky. Např. obrázky slona a gazely, obouvací lžíce ve tvaru krokodýla, hmoždíř, různé sošky, kříž s Ježíšem, masku ze dřeva, hůl – pro vedoucího kmene, ale i další a další. Další otázkou, která nás zajímala je oslava Vánoc. Ano, Vánoce se slaví, ale s úplně jinými zvyky než u nás. K večeři není bramborový salát a řízek, vánoční stromeček není jedle ani smrček, nýbrž palma. Ozdoby nejsou jako u nás, tam se používají světýlka, která mnohdy na palmě zůstávají celý rok.
Asi bychom s panem Víťou mohli v družině strávit nejeden den, a určitě bychom se dověděli mnoho a mnoho dalších zajímavostí. Na závěr otázka. A co naše obrázky zvířat. Víťa nám odpověděl. Obrázky jsem předal panu řediteli tamní školy, který byl velice nadšený a řekl, že z nich udělá nástěnku. To je dobře, ať i tamější děti vědí něco o nás. K závěru dnešního odpoledne už mnoho nechybělo. Společně jsme si zazpívaly píseň – Ententýky, poletíme do Afriky. Po této písničce nám pan Víťa ukázal jedno video z afrického divadelního přenosu, kde i on jako herec vystupoval.
Krásné odpoledne jsme v družině prožili s panem Viktorem Korčekem, kterému děkujeme a napadla nás ještě jedna myšlenka. Pokusíme se v novém roce napsat v družině něco africkým dětem v tamější škole, pan Korček dopis přeloží do svahilštiny a předá škole. Třeba nám děti z Afriky odepíší a my navážeme přátelství s tamější školou. Na úplný závěr si s námi natočil Víťa krátké video, kde pozdravujeme africké děti, a máváme jim na pozdrav. Překvapení může přijít. Bylo by to opravdu super. Byl by to zážitek.
A nyní se již opravdu loučíme, děti předávají vánoční přáníčko a k tomu podkovičku z vizovického těsta, kterou jsme dělali u nás před Vánoci. Malé zpestření v naší činnosti bylo opravdu super. Mnoho poznatků, mnoho informací a nyní ještě i doba čekání na odezvu dětí z Afriky.