Městské kino Mír pro děti školní družiny
Začal nový školní rok a s ním přišla i oslava 20. výročí Bijáska. Ale ve skutečnosti je to opravdu tak. Děti ze školní družiny Beroun – Závodí, již dvacet let chodí každý měsíc na bijáska do kina. Každý měsíc se těšíme, co nového v kině uvidíme a kdo z našich oddělení vyhrál ve výtvarné soutěži.
Vždyť každý měsíc malujeme obrázky ze shlédnutého představení. Po zhlédnutí prvního bijáska jsme přemýšleli, jak důstojně oslavit 20. výročí tohoto projektu. Více hlav víc ví a u nás v družině není nad čím moc dlouho přemýšlet.
Využíváme nabídky Městského kina Mír, které nabídlo všem družinám, aby se přišly podívat do kina na to, jak se vůbec takový film, na který chodíme, promítá. A tak slovo dalo slovo a my, jsme s dětmi družiny, započali první návštěvu. Je 1. 10. a děti druhého oddělení Veverušáci se již nemohou dočkat. Moc se všichni těšíme na to, jak to bude asi vypadat. Po obědě odcházíme společně opět do kina. Tentokrát ne na filmové představení bijáska, nýbrž na prohlídku toho, z čeho se vůbec promítá. Je půl druhé a u kina na nás čeká již paní Hrdinová, ředitelka městského kina, aby nás odvedla do předsálí kina. Po krátkém úvodu a slavnostním zahájení naší akce, odcházíme do sálu, kde sedíme při bijásku. Co se to děje? Proč jdeme do sálu, vždyť my jsme přišli kvůli něčemu jinému? To je slyšet mezi dětmi. Ale pozor! My se nyní rozdělujeme na dvě skupiny. Jedna zůstává v sále, kde ji bude promítnut krátký animovaný film od Disneye.
Druhá polovina odchází s paní ředitelkou a vedoucím promítání do prostor, kde se nachází technika. No prostě do promítací kabiny. Srdečně se zdravíme s personálem a oči nám jezdí sem a tam. Právě zde se dozvídáme, jak to musí fungovat, aby návštěvníci kina byli spokojeni. Vidíme i původní promítačky, ze kterých se promítalo dříve. Vedle však již máme aparaturu novodobou a digitální. Ale přesto se zde zachovala i stará technika. S napětím a v tichosti sledujeme, co všechno musí udělat pán promítač, aby návštěvníci v sále mohli sledovat daný film. Okénky i vidíme, jak se na plátně zobrazuje promítání. Po celou dobu musí promítač sledovat, aby nedošlo k nějaké poruše. A to jistě musí být hodně únavné, když mnohdy prý zde stráví i dvanáct hodin. Pak sledujeme, jak se převijí film, aby se dal vskutku dobře promítnout. A to nebyla žádná legrace. To jsme si vyzkoušeli i my. Po několika dotazech odchází první skupina do sálu a střídáme se s tou druhou. Opravdu jsme z toho všeho velmi nadšené, když na vlastní oči můžeme vidět, jak se kino provozuje. Náš obdiv patří všem. Pak se všichni opět shromažďujeme v sále, ještě jednou animovaný film a konec. Paní ředitelka byla i tak trochu udivena naším zájmem o kino a my ji za to všechno moc a moc děkujeme. Poděkování patří i celému osazenstvu kina. A tak jedna akce, která byla směrována k dvacátému výročí Bijáska. Ostatní naše oddělení se v průběhu týdne s kinem též blíže seznámí.