Mezinárodní den míru
Tento den si připomínají i děti školní družiny a klubu. V roce 2001 schválilo Valné shromáždění OSN Mezinárodní den míru, který nám připomíná soudržnost, ale i války, které již byly naštěstí ukončeny. Tento den se slaví po celém světě. My jsme si tento den připomněli právě dnes.
Scházíme se každý ve svém oddělení a připomínáme si Mezinárodní den míru. O něco více si tento den připomněly děti druhého oddělení a třeťáci ze 4. oddělení školní družiny. Po krátkém úvodním slově přichází otázka všem: Proč je Svět bez válek a násilí potřeba? Všichni se zamýšlíme a chrlíme ze sebe odpovědi. Zajímavé, co všechno dokáží děti vymyslet. Odpovědi: abychom mohli žít v klidu a míru, abychom měli klidné dětství, abychom si mohli hrát, sportovat, chodit do školy, učit se atd. Dozvídáme se, že v dějinách lidstva se odehrálo více než 2 500 válek, ve kterých zahynuly miliony lidí. Války bývají vedeny za použití zbraní a násilí, za účelem přerozdělení blahobytu společnosti, odebírající jedněm a dávající druhým.
Mezi námi vítáme paní Miluši Šímovou, kterou známe již z naší činnosti při vyrábění vizovického či slaného těsta. Tentokrát nepůjde o vyrábění, ale o dobrou myšlenku, kterou se pokusíme vyřešit. Paní Šímová nám zpočátku vypráví část ze svého života a pak se směruje na 2. světovou válku. Nejde o její zážitky z této války, nýbrž o prožitky některých Závodských občanů. Paní Šímová pracovala krom jiného též jako vychovatelka v učilišti bývalé zemědělské školy, kde se seznámila se svou výbornou kamarádkou a kolegyní učitelkou, ale i známou berounskou sportovkyní. Paní Šímová vzpomíná s úctou na její vyprávění, neboť ona bydlela zde, na Závodí. Její vyprávění pokračuje: „Paní učitelka měla vedle sebe rodinu židovského původu, jež měla dceru, se kterou se kamarádila. Jejich život nebyl vůbec jednoduchý. Jmenovala se Anna Löwy a narodila se v roce 1931. Údajně by tato holčička měla navštěvovat i naši školu. V roce 1942 byla rodina z Berouna odsunuta a od té doby se po ní slehla zem. Slyšeli jsme, jak těžký život byl v době 2. světové války, zejména pro židovské obyvatelstvo. Ani po skončení války se Anička neozvala a nikdo o ní z blízkého okolí jejich bydliště nic nevěděl. Třeba ještě žije, nebo byla v Terezíně, pak třeba odsunuta do Polska. Nikdo netuší.“ Tolik z vyprávění paní Šímové. S napětím jsme poslouchali toto vyprávění a na závěr jsme si řekli, že se pokusíme po Aničce zapátrat, zda se nám podaří někde něco zjistit. Pokusíme se navázat kontakt s archivem v Berouně a poprosíme ho, zda by s námi šel do pátrání po Aničce Löwy. Až se nám podaří něco vypátrat, dáme paní Šímové vědět. A tak nastal okamžik, kdy se rozloučíme a děkujeme jí za krásnou besedu. Paní Šímová odchází a my se v oddělení ještě radíme. Máme chvilinku času a tak jdeme na první průzkum. Jdeme se podívat k učilišti, na Závodí, který domek by mohl být ten pravý, kde Anička asi bydlela. Uvidíme, co se nám podaří zjistit. Na první pohled to vypadá na tři domečky, které by asi připadly v úvahu, ale to bude ještě chvíli trvat, než k něčemu dospějeme. A tak odcházíme zpět s dobrým pocitem. S paní Šímovou táhneme za jeden provaz a pokusíme se zjistit některé skutečnosti.