Mikulášský balíček

Než bych ráno poslouchal komentáře v tom smyslu, že jsme už velcí a dostatečně chytří na to, abysme se o své věci mohli postarat, zamířil jsem do prvního Kauflandu pravítko dokoupit. Bez vozíku jsem se vydal známým směrem. Papírnické regály jsou blízko knížek, domácích potřeb a hraček. Teda bývaly. Dnes jsem místo nich objevil čokoládové mikuláše. Bylo jich snad dvacet druhů. Z dobré čokolády i nechutné polevy, velké, malé, střední, s lentilkama i bez. Mikuláše jsem v tu chvíli zrovna nepotřeboval, šel jsem se teda napříč obchodem a po chvíli našel potřebné pravítko. Připomnělo mi to, že se už opravdu blíží mikulášský svátek a jednu diskuzi ve škole. Pobavila nás hláška jedné spolužačky, že se na Mikuláše těší hodně, protože přijde babička a přinese balíček. V tom balíčku jsou snad deset let stejné věci. Jeho obsah se nezměnil od doby, kdy bylo kámošce zhruba pět let. Pro svou babičku je pořád malá holka, i když je jí ve skutečnosti skoro šestnáct. Každým rokem proto v igelitovém pytlíčku s ouškama objeví ručně vyráběnou čokoládovou figurku medvídka, jedny lentilky, kinder vajíčko, máslové sušenky polévané mléčnou polevou, kulaté žvýkačky a malého plyšáka. Kamarádka říkala, že je to bomba a právě proto se na Mikuláše těší. Babička roky nakupuje to, co má sama ráda. Jiné výrobky si koupit prý netroufá, protože je nezná. Kdyby takový balíček člověk dostal od rodičů, možná by si myslel, že se zbláznili. Ale od babičky, to je jiná. Někdo namítal, že by to babi měla jednodušší, kdyby do pytlíku šoupla peníze na kredit, plavenky do bazénu nebo nějaký šek na kosmetiku. Ale to právě ona nechce. Než před kamarádčinýma dveřma zazvoní, prý zapálí vánoční svíčku pro atmosféru a do dveří vchází s tím, že u babičky byl právě před chvílí Mikuláš. Spolužačka se diví, hledá poklad ukrytý v kinder vajíčku a má z něho radost. Opravdovou. A to hlavně protože má radost její babička. A vůbec nevadí, že přeslazené kulaté žvýkačky nemá moc ráda a z lentilek vybírá jen jednu jedinou barvu. Hnědou.