Mimočítanková četba

Ale pokud nás někdo bude do četby takových knížek nutit, bude to mít úplně opačný účinek a číst je nebude nikdo. Už teď se mi zdá, že pojem mimočítanková četba znamená něco ve smyslu - opsaná a stažená z internetu, pokud možno s použitím jiných slov. Na základce jsme měli na výběr z několika knížek. Vždycky se hodila některá z nich vybrat. Loni jsem přečetl Báječná léta pod psa a docela mě to bavilo. Nemusel jsem potom hledat v počítači děj, ušetřilo mi to spoustu práce a navíc můj referát se zdál učitelce originální. To mě potěšilo. Co budu letos dělat s Homérem ještě nevím. Před sebou mám tlustou bichli s názvem Odysseia a vůbec se mi do toho nechce. Chápu, že antický básník byl ve své době úspěšný a lidi ho velice ctili, ale dnes je možná jiná doba.

Knížka byla vydána v roce 1984. To chodili do školy naši. Vypadá jako nová. Jakoby si ji za ty roky nikdo nepřečetl. Taky smrdí skladem, jak je chudinka celé roky zahozená někde v krabici a čeká na dalšího studenta, který si ji nedobrovolně vypůjčí jako mimočítankovou četbu. Naše češtinářka z obsahu knížky zkouší. To je docela síla, protože musíte opravdu aspoň část textu přečíst. Čte se to špatně, spoustě slovům nerozumím, epos mi nedává smysl, přijde mi to strašně dlouhé a rozvláčné. Snažím se najít ty nejdůležitější pasáže a z nich si něco do hlavy vtlouct. Možná by Homéra netěšilo, že ho čteme povinně. Proto svoje básně nepsal. Taky by mu třeba vadilo to, že si obsah jeho děl můžeme stáhnout za peníze. Je prý důležité, abysme se seznámili s dějem historických knih a měli pojem o čem pojednávají. V našem případě získáme pojem jedině o tom, že se ke knížce už nikdy v životě nevrátíme. Mimočítanková četba by se neměla stát strašákem pod hrozbou pětek ( „jestli nepopíšeš, kdo kam šel, co tam viděl, koho potkal"). Snad Dalimil a mistr Hus dopadnou líp. Uvidíme.