Mít svého mimozemšťana
Možná znáš ten divný pocit, že tě někdo tajně sleduje. Nevíš přesně odkud, neumíš si vysvětlit důvod tohoto podezření, ale jasně cítíš pohled cizích očí. Je s tebou všude kam se pohneš, neopouští tě ani na vteřinu a z tebe se stává zajatec.
Někdy vnímáme věci, které si nedokážeme vysvětlit. Necítíme se dobře a jsme nervózní, přestože k tomu nemáme důvod. Naše „já" říká, že něco není v pořádku.
Vysvětlení někdy bývá poměrně jednoduché, změřitelné a vysvětlitelné. Erupce na Slunci, nízký nebo naopak vysoký atmosferický tlak, Měsíc v úplňku, zóny, kterými se k nám na zemský povrch doslova probíjí síla elektromagnetického pole. Na naše „já" může působit pocit vlastní viny, vnímáme, když to doma právě dobře nefunguje, když zrovna bojujeme s nemocí, když jsme unavení a nevyspalí. Na dobrém pocitu nepřidají ani čtyři čtyřky z diktátu. Když se naše tělo jednoduše necítí dobře, dá nám to co nejdříve znát.
Jak to ale funguje s těmi pocity, které vysvětlit neumíme? Žádné odchylky od normálu nebyly naměřeny, seizmické vlny jsou v klidu, Slunce i Měsíc se houpou na obloze a přívětivě se na nás usmívají, doma vládne klídek a pohoda. Tvůj zdravotní stav je bez problému, včera jsi překonal školní rekord ve šplhu na laně, z češtiny žádná dostatečná nehrozí. Přesto máš pocit, že tě někdo sleduje. Ví o každém tvém kroku, doprovází tě do koupelny i na WC, jeho pohled cítíš, i když spíš. Že by mimozemská síla? Kdo jiný by dokázal využít telepatie a dokonale se vnořit do tvých myšlenek.
Po pár dnech paniky si na svůj divný pocit začínáš zvykat. Cizí pohled zabodnutý do zad už nepřináší hrůzu, stal se tvým věrným společníkem. Nerozumíš tomu, ale cítíš, že tě dokonce uklidňuje. Jsi jistý a bezpečný. Společně ráno vstáváte, jdete do školy, o přestávce se dělíte o housku se salámem a zapíjíte žlutými bublinkami z jedné plastové lahve. Tajně začínáš věřit tomu, že tvůj mimozemský pronásledovatel nepřichází ve zlém. Objevil se tu proto, aby ti pomáhal, napovídal, vedl tvou ruku, dal ti sílu rozhodnout se. Z jeho pohledu se dá vyčíst, co je dobré a co ne. Mít svého mimozemšťana může být docela fajn.
Snažíš se hledat informace, číst odborné knihy, listuješ v časopisech se sci-fi tématikou. Někdy máš pocit, že jsi docela blízko. Tvůj prst se zvolna posouvá po hvězdářské mapě a zastavuje se až někde v jejím rohu. Chtěl by pokračovat a mířit dál, jenže není kam. Člověku ještě dlouhý čas potrvá, než tento velmi přibližný list papíru dovede k dokonalosti. Než mu bude dovoleno nahlédnout do jiných časů i prostorů. Podivný mimozemšťan zatím pomocí mého prstu začal ve vzduchu kroužit číslo sedm. V čísle sedm je ukrytá symbolika. Je to vesmírné absolutní číslo a představuje úplnost a dokonalost. Chce mi můj průvodce pomocí tohoto čísla něco sdělit?
Zatím mu nerozumím, ale už dnes jsem si jistý, že se od něho nechám dobrovolně vést dál a učit. O hvězdy jsem se vždycky zajímal, těšilo mě pozorovat jejich nekonečnou pouť. Třeba jednou budu právě já vyvoleným, kterému se podaří nahlédnout pod roušku prostoru a překonat omezení daná časem. Snad bude jednou naše setkání přínosné a pro obě galaxie bezpečné. Snad...