Mláďata levharta cejlonského

“Mám nesmírnou radost, že se nám po mnoha letech narodily velké kočky. V poslední době jsme pro to dělali maximum a jsem rád, že se projevila skvělá práce chovatelů i všech dalších lidí okolo,” řekl ředitel Zoo Brno Martin Hovorka.

Šestiletá samice Nayana se o dvojčata od první chvíle stará. “Mláďata jsou velká a vitální a obě pravidelně pijí. Odchov je sice na samém počátku a koťata za sebou ještě zdaleka nemají kritické období, ale protože mláďat tohoto poddruhu levharta se nerodí mnoho (kromě brněnské zoo zaznamenaly v posledních 12 měsících porod jen tři další instituce), už samotné zařazení Nayany a samce Daana mezi reprodukce schopné mladé levharty je pro program významné,” vysvětlila kurátorka chovu savců Dorota Gremlicová.

Za posledních 17 let se v Zoo Brno vystřídalo devět levhartů cejlonských, ale až Nayana a Daan vytvořili stabilní a kompatibilní pár. Oba přišli v roce 2013 jako dvouletí, tedy pohlavně nedospělí. Teoreticky samci dospívají v 2,5 letech a samice kolem tří let, ale ve skutečnosti úspěšná reprodukce začíná až kolem čtvrtého roku. “První páření a první odchovy bývají neúspěšné a možných příčin je mnoho: samec ještě neumí pářit, samice ještě není schopná zabřeznout nebo donosit mláďata, první říje mohou být nevýrazné a chovatelé tak špatně odhadnou termín spojování. Narození životaschopných mláďat po čtyřech letech soužití páru proto není až tak zvláštní,” doplnila Gremlicová.

Ve volné přírodě se levharti cejlonští vyskytují na ostrově Srí Lanka, podle odhadů IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) jich zde zbývá jen něco mezi 750 a 900 jedinci a poddruh je proto veden na Červeném seznamu jako ohrožený. Na populace všech poddruhů levhartů je vyvíjen obrovský tlak především kvůli ilegálnímu lovu pro trofeje nebo pro potřeby místních náboženství nebo lidové medicíny. V hustě obydlené jihovýchodní Asii pak další problém představují konflikty s obyvatelstvem.

Chov levhartů cejlonských je v rámci EAZA (Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií) řízen jako EEP (Evropský záchovný program), ve kterém je celkem 69 zvířat. Kromě Zoo Brno se jejich chovem zabývá také Jihlava a Ostrava.

Typickým znakem levhartů jsou černé skvrny na rezavě hnědé srsti. Každý jedinec je naprosto jedinečný a nenašli byste dva levharty se stejnou kresbou. Kromě toho je u nich patrný pohlavní dimorfismus. Zatímco výrazně drobnější samice váží okolo 30 kilogramů, u samce se váha může zastavit na hodnotě 65 kilogramů.

Jsou to samotáři s převládající noční aktivitou. Jejich doménou je zejména pohyb ve větvích stromů. Samice jsou březí asi tři měsíce a obvykle rodí dvě mláďata.

Na Srí Lance jsou levharti na vrcholu potravního řetězce. Na rozdíl od lvů nebo gepardů loví ze zálohy. Na kořist si počkají, skočí po ní a následně si ji odnesou na strom a tam ji zkonzumují. Do jejich jídelníčku patří velcí i malí savci, nejčastěji jelen axis, ale nepohrdnou ani ptáky a plazy. V případě potřeby jsou schopni skolit i zvíře o velikosti buvola.

Brněnský pár tvoří samec Daan a samice Nayana. Daan se narodil 19. září 2011 v Burgers’ Zoo v nizozemském Arnhemu. Do jihomoravské metropole dorazil 25. února 2013. Samice Nayana přijela pět dnů před Daanem z bratislavské zoo, kde se narodila 24. června 2011.

Poslední levhart cejlonský se v Zoo Brno narodil 26. května 2000. Samička Daisy se v roce 2007 vydala do světa, když v listopadu zmíněného roku putovala do Singapuru. V České republice se úspěšný odchov tohoto poddruhu podařil naposledy v roce 2010.