Mládě kočky cejlonské

Zhruba rok a půl chová ostravská zoologická zahrada kočky cejlonské, které patří k nejmenším kočkám na světě. Před měsícem přivedla na svět jedna ze samiček své první mládě. Jako prvorodička si zatím vede velmi dobře, o potomka se příkladně stará.

V červnu 2012 jsme do zoo přivezli dvě mladé samičky z francouzské zoo v Nesles [nel] a dva samečky ze Zoo Rotterdam. Po určité době zabydlování, kdy zvířata dospěla, jsme sestavili dva chovné páry a doufali, že si zvířata padnou do oka a budou moci v rámci Evropského záchovného programu přispět svými budoucími potomky k udržení stabilní populace tohoto druhu v lidské péči. I tato kočka se totiž ve volné přírodě řadí k ohroženým druhům. V Červeném seznamu (IUCN Red List of Threatened Species) je vedena jako zranitelný druh (Vulnerable). Mezi hlavní příčiny ohrožení kočky cejlonské patří ztráta přirozeného prostředí a jeho přeměna na zemědělskou půdu. V menší míře je kočka lovena pro kožešinu, pro maso a také je pronásledována kvůli predaci drůbeže.

Jeden pár je k vidění v expozici malých šelem a druhý v blízkosti Pavilonu indických zvířat. A právě druhý z nich se stal rodiči mláděte, které se narodilo 16. září. Samička byla již dva týdny předem oddělena od samce a pobývala ve vnitřní ubikaci. Tak jako v případě jiných koček zůstává samička se svým potomkem první týdny v bezpečí brlohu (porodní boudy). Vzhledem k tomu, že se jedná o prvorodičku bez jakýchkoli předchozích zkušeností s odchovem mláďat, nebyli si pracovníci zoo jisti, jak samička své mateřské povinnosti zvládne. I u těchto vzácných zvířat platí, že při odchovu mláďat je vyloučený jakýkoli nepřirozený zásah ze strany člověka. Proto se snažili kočičí mámu nijak nerušit. První krátká veterinární kontrola proběhla až po čtyřech týdnech od porodu. Při ní dostalo mládě preventivní odčervovací prostředek a bylo zjištěno, že se jedná o samičku. Poté bylo opět vráceno k mámě.

Kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus phillipsi) patří mezi nejmenší kočkovité šelmy. Obývá suché opadavé lesy na indickém subkontinentu. Poddruh chovaný v ostravské zoo se vyskytuje pouze na Srí Lance (ostrov Cejlon), kde  byl zaznamenán výskyt i v tropickém deštném lese. Přestože dává přednost husté vegetaci a kamenitým oblastem, zatoulává se také do zemědělské a osídlené krajiny, kde ji lákají hojní hlodavci. Je to excelentní lezec po stromech, ale svou kořist loví zejména na zemi. Je aktivní především za soumraku a v noci. Po 66-70 dnech březosti rodí samice jedno až dvě mláďata, která ukrývá v dutinách stromů a pod skalními převisy.