Monika Kopřivová pomáhá překlenout náročná období v rodinách

Zaměřujete se na mezigenerační vztahy v rodinách. Jak se podle vás tyto vztahy proměňují v současné složité době?  Myslíte, že situace rodinám napomáhá se semknout, nebo je tomu spíše naopak?

Doba, ve které jsme se ocitli, je pro nás pro všechny nová. Jistě velmi ovlivnila naše zažité návyky a životy celkově, možnosti setkávání a cestování, ale i nutnosti přizpůsobit se na momentální podmínky a nečekané situace. O své blízké a jejich zdraví máme větší strach, a to platí nejen pro seniory. Neřekla bych ale, že by tím mezigenerační vztahy jako takové utrpěly. Jsme opatrnější, a i setkání v rámci rodiny jsou nyní obtížnější. Na druhou stranu, a to vím i z vlastní zkušenosti, se telefonem kontaktujeme častěji. Leckdy si nyní zavoláme i se vzdálenějšími příbuznými, abychom zjistili, jak se mají, jak vše zvládají a co je u nich nového. Jako bychom si uklízeli nejen doma, kde trávíme více času, ale i ve své duši.

Když se ocitneme ve složité situaci, jako je tato, mnohem více si uvědomujeme hodnoty mezilidských vztahů rodiny a přátelství. Právě rodina je tím, o koho se můžete opřít, s kým můžeme své obavy sdílet. Vědomí, že máte kolem sebe blízké, kteří jsou zde pro nás, nám poskytuje velkou úlevu.

Víme, že senioři jsou skupinou populace, která v tomto roce zažívá nejsložitější situaci. Co můžou udělat děti a vnuci pro své prarodiče, jak můžeme seniorům pomoci? Jak vylepšit vzájemné vztahy a komunikaci?

Myslím, že omezení volného pohybu venku a vzájemných kontaktů je právě pro seniory snad nejvíce nepříjemné. Běžně jsou procházky, návštěvy rodiny a trávení času s přáteli podobného věku výtečným zpestřením dnů. Každá rodina má navíc o svého seniora strach a lpí na jeho ochraně a žádá ho o setrvání doma. Díky tomu může být odepřen příliv pozitivní energie, na jejíž dávku byli babičky a dědečkové zvyklí. Tím, že máme o své blízké obavy, mohou někdy naše dobře míněné prosby či žádosti v rámci ochrany jejich zdraví, vnímány příliš naléhavé. K prarodičům je tedy nutné více než kdy jindy být empatický, vcítit se do jejich situace, a zkusit jim dodat energii i jinak. Vymýšlet pro ně alternativní aktivity, zaměstnat je. Nabízí se možnost zkusit je více naučit s moderními komunikačními nástroji, což jim, mají-li vlastní počítač, dokáží vysvětlit i vnoučata a může to pro ně být hezký společný projekt. Nebo je inspirovat péčí o zahrádku či pokojové rostliny, motivovat je k pravidelnému cvičení, ale také utřídění vzpomínek, starých fotografií a podporovat je, aby třeba zavolali svým starým přátelům, které dlouho neviděli.

Jak můžeme mezigenerační komunikaci v rámci rodiny obecně podpořit? Odpověď je jednoduchá. Být spolu. Společně strávený čas nic nenahradí. A teď, když je situace ve smyslu osobního setkávání složitější, si tedy můžeme častěji zatelefonovat, povídat si, zajímat se o své blízké.

Vytvořila jste vzpomínkové knihy „Babičko, vyprávěj“ a „Dědečku, vyprávěj“ nebo vzpomínkovou hru „Jak to tenkrát bylo“. Vnímáte, že nyní, kdy se mnoho nejstarších nachází v izolaci od svých rodin a přátel, jim tyto počiny pomáhají překonat náročné období více než kdy jindy? Mají o ně zvýšený zájem?

Senioři v těchto dnech hledají jiné možnosti, jak příjemně, a přitom smysluplně trávit svůj čas, než na co jsou běžně zvyklí. A tak místo procházek a setkávání s rodinou a přáteli vzpomínají na své dětství a mládí a zapisují do knížek „Babičko vyprávěj“ a „Dědečku, vyprávěj“. Vím i o těch, kteří se rozhodli pro vyplňování svého rodokmenu prostřednictvím knížky „Strom života naší rodiny“. Vzpomínání jim pomáhá osvěžovat mysl, oživovat různá období jejich života, utřiďovat archivní fotografie, ale i myšlenky… a tedy příjemným způsobem strávit své dny. A po vynaloženém úsilí je jim dalším potěšením i odměnou ucelené album jejich vzpomínek.

Se vzpomínkovými knížkami i hrou pracují vedle seniorů – jednotlivců také v pečovatelských domech, což mě velmi těší! Mnozí pečovatelé si je oblíbili v rámci reminiscenčních terapií a seniorům jejich prostřednictvím pomáhají vybavit si vlastní minulost. Znovuoživení příjemných okamžiků povznáší náladu a pomáhá tak nejstarší, obzvláště ve víru současných událostí, podpořit a rozjasnit jim den.

Letos jste se vydala mimo jiné cestou osobního rozvoje a vytvořila jste knihu „3 minuty pro štěstí“. Co vás přimělo k tomuto odchýlení se od vašeho tradičního směru? Jste přesvědčená o tom, že titul, který má vést lidi k uvědomění a práci na sobě, má u nás dostatek příznivců a bude úspěšný?

Knížka „3 minuty pro štěstí“ nám má pomoci se každý den, byť na pár minut, zastavit a uvědomit si ty pěkné chvíle, které nám život přináší a co nám dělá radost. Takové okamžiky každý den zažíváme, jen si je často plně neuvědomujeme. Jde o to umět se radovat i z maličkostí, být za ně vděčný. Takové uvědomění nám rozzáří den. Myslím, že „3 minuty pro štěstí“ je knížkou, která může pomoci pozvednout nás obzvlášť v této době, kdy můžeme podléhat chmurným myšlenkám. Jakoby vznikla této době na míru, ačkoliv jsme ji společně s mým týmem začali tvořit již v loňském roce.

„3 minuty pro štěstí“ nabízí na každý den tři pečlivě zvolené otázky, na jejichž zodpovězení stačí právě tři minuty. První otázka se týká vás, druhá vašeho okolí a třetí lidí kolem vás. Díky zapisování myšlenek se ujistíte, jací jste a v čem tkví vaše životní spokojenost. V knize jsou připravené otázky na 365 dnů, takže vystačí na celý rok. Kniha je navíc doplněna i citáty moudrých osobností, milými ilustracemi a krásnými fotografiemi české přírody.

Vnímám, že je mnoho z nás, kdo přicházíme na to, že je potřeba umět se dívat na naše dny pozitivní optikou, namísto toho, abychom upadali do skepse. Hledat na životě to pěkné a objevovat v sobě zdroj radosti, který v sobě každý nosíme. Proto věřím, že kniha si své publikum najde.

Vaše druhá letošní novinka se jmenuje „Jak rostu“. V čem je tato dárková kniha odlišná od jiných, které slouží k zaznamenávání významných událostí života dítěte?

Když jsme se rozmýšleli, jaký další titul by udělal našim čtenářům radost, zjistili jsme, že na trhu dosud neexistuje knížka, která by mapovala významné okamžiky života od narození dítěte po celé jeho dětství až po práh dospělosti. Mnoho rodičů i dětí samotných a později snad i jejich potomků ocení, když si budou moci s láskou připomenout tyto neopakovatelné momenty a společné zážitky s rodiči i kamarády. V knížce „Jak rostu“ je nejvíce prostoru věnováno prvním dvanácti měsícům a dále druhému a třetímu roku života. Je to období těch největších pokroků, které mohou rodiče do knížky jednoduše zaznamenat. Ale i pozdější období dětství je plné zážitků, objevování a získávání zkušeností. Proto je v knížce prostor na stručné zachycení dalších let dítěte až do osmnáctých narozenin. Právě to je hlavním z rysů, které dělají knížku „Jak rostu“ jedinečnou. Pěkné decentní ilustrace jí pak dodávají na přitažlivosti.

Do knížky je možné přidávat také obrázky, zápisky dítěte a fotografie, ale také vzkazy dalších příbuzných a kamarádů. Je koncipována jako dárkový titul, aby se mohla vyjímat v rodinné knihovně jako cenná památka na významné životní okamžiky dítěte. Všechny naše knížky je snadné pořídit online v našich obchodech Babičkářství.cz a Familium.cz, což lidé oceňují v současné době o to více.

Autor: Barbora Dušková
Autor fotografií: Barbora Malá