Na návštěvě v ptačí říši

Vítání ptačího zpěvu navazuje na tradici z roku 1983, kdy ornitologové přišli s nápadem přivítat první neděli v květnu přicházející jaro. Akce se rozšířila po celé Evropě a u nás se organizuje od roku 1992. Proto i my dnes 13. 5. jsme uskutečnili vycházku do probouzející se jarní přírody, doplněnou o odborný výklad k daným pozorovaným ptáčkům, ale také doplněnou o ukázku kroužkování, odchytu zpěváčků. Přesně ve třináct hodin odcházíme po odděleních směrem k višňovce na Šibenci. Ale jdeme pouze se svými vychovatelkami. Když přijdeme pod višňovku, v dáli vidíme, že k nám přichází pracovnice ČSO paní Gabriela Dobruská. Ta se po krátkém úvodním slově ujímá další činnosti. Nesmíme moc být hluční, neboť ptáčci milují svůj klid a akce by se nám nemusela zdařit.

Chvíli nasloucháme ptačímu zpěvu a určujeme, komu tento hlásek patří. Tak poznáváme budníčka menšího, sýkorky, pěnici černou, sýkorky a další. Cestou podél lesa, kdy stoupáme ještě výš, nám paní Dobruská ukazuje nataženou síť, která slouží na odchyt ptáčků a potom jejich postupné kroužkování. Doufejme, že budeme mít štěstí a že se nám do sítě něco chytí. Na vrcholku odkládáme své svršky a shlukujeme se u paní Dobruské. Vyprávíme si o tom, kam odlétají tažní ptáci, a zaměřujeme se na vlaštovku. Na podzim vlaštovka odlétá, zjara se vrací zpět k nám. Mnoho a mnoho ptáků při zpáteční cestě se k nám nevrátí. Některé zahynou, dostanou se do nějakých nesnází, ale je i mnoho těch, které skončí v restauracích a hotelech, jako pochoutka na talíři. My si zahrajeme hru, kdy část dětí jsou vlaštovky, část dětí jsou „větvičky natřené lepidlem“ a k tomu přibydou dva ornitologové se sítí, kteří se snaží chytit ptáčky do sítě. Po určité době končíme a nyní sčítáme ty, kteří nebyli chyceni, ty, které se posadili na větvičku a přilepili se, ale i ty, kteří byli chyceni do sítě. A právě ti, se nyní budou kroužkovat. Seznamujeme se s tím, co se na kroužku nachází – identifikační číslo, které si ornitologové zapisují do svého deníčku. Tam krom jiného je o jakého ptáčka se jedná, ono číslo, datum kroužkování a kde byl okroužkován. Kdyby se stalo a jiný ornitolog chytil okroužkovaného ptáčka v jiném městě, v Národním muzeu Praha zjistí, kde byl pták okroužkován. Národní muzeum Praha má všechna kroužkování na starosti.

Po hře následuje další úkol, kterým je ve skupinách po pěti vybudovat ze staré trávy hnízdečko, které by se ptáčkům líbilo. A věřte, mnohá hnízda byla opravdu krásná. Ty jsme si pak někteří dali na stromy. Třeba se tam někdo uhnízdí. Uvidíme! Nyní již přichází od sítě paní Dobruská, která v ruce nese nějaký úlovek. Ano, je to sýkorka babka, kterou nám okroužkuje. Martin Raffay zapisuje do deníčku číslo, aby se pak k němu mohly doplnit další údaje. Zajímavé! Každý ptáček podle síly nožiček a podle druhu má speciální kroužek s číslem. Když je hotovo, odchází pracovnice blíž k síti, aby mohla ptáčka dál pustit na svobodu. K odchytu ptáčků do sítí slouží i vábničky, které vydávají zvuk ptáčka, jež chceme odchytit. Ten se pak velice snadno přiblíží k síti, neboť si myslí, že tam je jeho kamarád. I toto jsme na vlastní oči viděli a do sítě se chytil mlynařík dlouhoocasý. I on byl okroužkován a vypuštěn potom na svobodu. My si ještě jednou zahráli hru a pomalu a jistě se musíme rozloučit. Odpoledne utíká velice rychle, počasí je krásné a těch poznatků, které jsme získali, je mnoho. Ani se nám nechtělo končit, když program byl tak moc zajímavý.

Přesto se loučíme s paní Dobruskou a věříme, že to jistě nebyla naše poslední akce. Jako malý dáreček ji předáváme vlastnoručně udělané tři ptáčky – králíčka, sýkorku koňadru a hýla. Ještě jednou moc děkujeme.