Na tom našem dvorku – Jak děda Zdvořáček zatočil s roztoči

Babku Babánkovou vzbudilo monotónní škrábání hrabla na sníh, kterým děda Dvořáček odklízel to noční sněhové nadělení. Po chvilce vstala a šla postavit na kafe. Připravila si včerejší chléb, který si pravidelně lámala do půllitrového „kafáče“, aby se rozmočil a neničila si svoje třetí erární zuby, které více méně používala hlavně k rozdávání thimolínových úsměvů mezi sousedy.

Na dvorku se zvuk jezdícího hrabla, náhle změnil v pravidelné rány.“ Snad se dědovi Zdvořáčkovi něco nestalo.“ Proletěla babce Babánkové myšlenka hlavou a šla se podívat k otevřenému oknu do dvorka, aby zjistila důvod změny pracovního režimu souseda od naproti. Vyklonila se z okna a žasla! Dvorek se změnil v obývací pokoj. Tam, kde ještě před chvilkou byly běloskvoucí závěje sněhu, všude tam byly rozloženy koberce, závěsy a přehozy ze silného sukna. Mezi tím vším pobíhal děda Zdvořáček s klepačkou na koberce v jedné ruce a rýžovým smetáčkem v ruce druhé. Pravidelnými údery dostával z bytových textilií prach, který se usazoval na čerstvém sněhu, v podobě velkých různobarevných karet rozmanitých vzorů.

„Dědo co to tam pro boha vyvádíte?“ Vykřikla překvapeně babka a s otevřenou pusou pozorovala ten cvrkot.

„Točím s roztoči,“ mezi prací přecedil přes fajfku v ústech děda Zdvořáček, „Když napadne čerstvý prašan, to je nejlepší vzít z domova všechny koberce a pořádně je v tom sněhu vyklepat. To okamžitě dostanou tepichy jinou barvu a co je hlavní, všichni roztoči zmrznou, protože nemají zimníky, ani beranice, natož palčáky na ruce.“ Dodal s humorem děda.

„Vidíte sousede, já si to taky pamatuju. Když jsem byla mladá tak jsme u nás na venkově nejen čistily koberce ve sněhu, ale používaly jsme na ně také kysané zelí. To se koberec tím zelím posypal a čistým hadříkem vytíral tak dlouho, až byl celý čistý. Špinavé zelí se potom zametlo, koberec lehce vyklepal a měl jste vidět ty barvy jak ožily.“ Přidala svoje zkušenosti babka Babánková. „To víte to se dneska v době vysavačů a šampónů na koberce už nenosí. Proto také nějaká chytrá hlava od města nechala vyřezat po okolí veškeré klepače koberců a sušáky na prádlo. Máme přece mechanizaci co žere elektrický proud a šampony znečišťují vodu. Máme elektrické sušičky na prádlo, tak proč by to prádlo mělo sušit sluníčko. Ta všechna pokroková mechanizace elektrický prou žere a zěre a…“

„Svatá pravda.“Pokýval hlavou děda Zdvořáček. „Vláda potom neustále rokuje zda otevřít nový Temelín nebo aspoň energetické bloky. Přitom nikdo nehledá cestu jak z toho opravdu ven. V řadě případů přitom již naši předkové touto cestou šli. Je nutné jenom ji opět nalézt.“

Na dvorek se opět začal snášet lehkými třpytivými vločkami další sníh a svou bílou barvou zakrýval stopy po velkém úklidu dědy Zdvořáčka.