Na tom našem dvorku - Noty na buben

Její zvědavost ji nedala a vyklonila se z okna, aby zjistila, kdo ruší klid zimního rána. Rozhlédla se vpravo i vlevo, jako by chtěla přejít rušnou ulici a její zrak spočinul v koutě dvorka, kde děda Zdvořáček něco kutil ze starých vyřazených dveří. Jeho dílo jí na první pohled připomínalo „kadibudku“. Další věc, která starou zvědavou ženu zaujala byla svítivá mosazná věc, třpytící se zlatě na sněhu ve vycházejícím zimním slunci. Ano byla to trumpeta.

V tu ránu přestal děda bušit do svého díla, vytáhl tři hřebíky stovky z úst, kde je měl vloženy, aby je nemusel při práci hledat po kapsách. Vzal trumpetu, přiložil ji ke rtům a zatroubil několik tónů. A zase se vrátil s kladivem v ruce k započatému dílu.

„Chudák stará“, povzdychla si paní Babánková, „už mu ta nová doba, se všema těma daněma a úpravami zákonů leze na mozek. Nestačí, že tu řádí Parkinson a Alzheimer. Zlatá stará dobrá skleróza!“ Hodila na sebe starý ošuntělí zimník, obula boty „důchodky“ a vyběhla na dvorek.

Než stačila babka Babánková seběhnout těch pár schodů v činžovním baráku a přelézt naváté závěje na dvorku, děda Zdvořáček již seděl ve svém díle, na oválné díře vyříznuté v hoblovaném prkně. Pozoroval sousedku umělecky vyříznutým srdíčkem ve dveřích s vykulenýma očima, jak tlačil. Babka Babánková spořádaně vyčkala opodál, než soused své dílo papírově potvrdil, odháčkoval dvířka a vyšel ven.

„Pane Zdvořáček, co to tady má znamenat?“ Ukázala holí na sousedovo dílo spořádaná žena. „To Vám nestačí ta porcelánová mísa u Vás doma?“

„Sousedko, zdražilo nám od nového roku vodné a stočné, tak jsem se vrátil z úsporných důvodů k tradici.“ Konstatoval děda Zdvořáček.

„No sousede“, rozčílila se babka Zdvořáčková, „zdražili nám taky městskou dopravu a taky si kvůli tomu nekoupím autobus nebo dvoje boty na víc!“

„Pomalu sousedko, pomalu!“ Odpověděl lišácky děda Zdvořáček. „Vy jste ještě letos asi nebyla ve městě, jinak by jste věděla co chystá Dopravní podnik Karlovy Vary a.s., proto tady taky mám tu trumpetu, na kterou trénuju.“

„Nenapínejte a zkraťte to sousede!“ S otevřenou pusou vyřkla svůj dotaz babka. „Co by to mohlo být tak významného, aby jste k tomu potřeboval tady ten hudební nástroj?“

„Městský dopravní podnik tak omezí své dopravní spoje, zvláště v létě o prázdninách, že určitě bude zakládat pro své pracovníky, aby je využil kapelu. Proto od 1.1. 2012 tam, kde byly dříve jízdní řády, vylepil „noty na buben“, jako ukázku o chystaném repertoáru. Tak třeba, ve všední dny a o sobotách, nedělích a svátcích, pojede autobus č.3 jen jedenkrát za hodinu a jen těsně po osmnácté hodině, bude končit a to k tomu ještě v letním čase. Nikomu nevadí, že je to autobus, kterým v tuto dobu jezdí obyvatelé a návštěvníci města na koupaliště Rolava a u ostatních linek, že bude filmový festival…. Že je to trochu nelogické sousedko, ubrat dopravní prostředky z rovna v lázeňské a turistické sezóně, ale hlavně, že tu bude ten orchestr dopraváků, bude určitě vyhrávat ke korsu na kolonádě a já si zatroubím sólo. Už to vidím v barvách!!!“ Končil své vysvětlování děda Zdvořáček a babka Babánková uznale pokývala hlavou.