Na tom našem dvorku – Sypat ptáčkům?

V hlavě se mu usadila otázka: „Co se to tam děje? Že by přivezli do obchodu nějakou lacinou, zajímavou věc pro důchodce, kterou by si mohli pořídit za ne příliš vysokou penzi a ještě se o ni rozdělit s vnoučaty? To se musím jít podívat blíž, třeba se i pro mne ještě něco ujde !“ Ale jak se děda stále přibližoval k chumlu svých vrstevníků, odhadoval situaci za beznadějnou. Sem tam se z hloučku odtrhl nějaký jedinec a podle výrazu tváře a vykulených očí, muselo jít o velice zajímavou záležitost, protože se opět vracel, aby mu něco z toho co se tam dělo neušlo. Jaké však bylo překvapení dědy Zdvořáčka, když se dostal až do centra dění! Uprostřed davu stála babka Babánková a v ruce třímala nějaké karty, či co to vlastně bylo a se slovy, které z babčiných úst, její soused z činžáku zaslechl: „jak vám všem říkám a vidíte na fotografiích, stojí to za to!“ Děda usoudil, že jde o něco velkého!

Babka Babánková pokračovala, „Během loňského roku jsme pořádali různé taneční zábavy, nejen pro seniory, besedy s významnými osobami kulturního i politického světa, scházeli jsme se v klubovně při různých společenských hrách a učili jsme se pracovat s počítačem. Jak říkám, žádná nuda. Ale to nebylo všechno! Vyjeli jsme několikrát na „vandr“ na Moravu, do Německa k družebnímu sdružení důchodců v Bamberku, o čemž jste si mohli přečíst i v denním tisku. Navštívili jsme řadu divadelních představení v Plzni, Mostě…, kam zase pojedeme 21. dubna letošního roku. Byli jsme se podívat na „Dudáckých slavnostech ve Strakonicích, kde jsme se cestou zastavili na zámku ve Lnářích. Tady máte k nahlédnutí další fotografie z našich cest.“ Babka sáhla do balíčku „karet“ a podávala je kolem stojícím. „Jak říkám, žádná nuda na stáří, žádné krmení ptáčků z okna.“ V tom si všimla v davu dědy Zdvořáčka a kostnatou rukou ukázala směrem k jeho osobě. „Nakonec by vám to mohl potvrdit můj soused z baráku, který se také skoro všeho, o čem zde hovořím, také zúčastnil.“

Pozornost všech přítomných, se v tu ránu otočila na osobu stojící opodál, s plátěnou taškou v ruce, opírající se o turistickou hůl. Děda Zdvořáček sebou trhl a než zhodnotil změnu v situaci, poškrábal se za uchem. „Mnó tady babka Babánková, či pardon, moje sousedka z baráku má pravdu. Svaz důchodců v Karlových Varech je skutečně aktivní. To co jste zde slyšeli je svato, svatá pravda. Vždyť si to můžete jít poslechnout na Výroční schůzi Svazu důchodců, která bude 30. března 2011 v Kulturním domě ve Staré Roli od 14,00 hodin. Kdo to ale nestihne, tak každé úterý, mezi 9,00 – 11,00 hodinou, může zajít do klubovny na Úvalské ulici v Drahovicích, kde dostane potřebné informace o současném dění ve Svazu důchodců, může se přihlásit jako nový člen a samozřejmě se také přihlásit na připravované turistické a kulturní akce. To vše se také můžete dozvědět z nástěnek umístěných ve městě, třeba u Hlavní pošty, v Rybářích, náměstí Dr. Horákové… a samozřejmě i v denním tisku.“

Potvrzením slov babky Babánkové, děda Zdvořáček více, méně ukončil neorganizované shromáždění seniorů z města. Lidé se rozcházeli ke svým domovům a bylo mezi nimi slyšet tyto věty: „Blaženo, ty lidi mají pravdu, proč se pořád jenom dívat z okna na jednu známou ulici. Vždyť oni ani ti ptáčci už s jarem nemají zájem o naše staré pečivo, radši si letí zobnout do zahrad nějaké ty červíky. Zítra je úterý, ráno si přivstaneme a jdeme se do té klubovny důchodců přihlásit. Už mně to nebaví sedět stále jenom doma. Musíme jít mezi lidi! Viděla jsi ty fotografie! Tam musí být opravdu veselo! A kdy jsme si naposledy skočili v tanci, přitom jsou taneční zábavy organizovány přímo pro nás starší občany !“