Na tom našem dvorku - Tradice a pověry

Vzájemně již spolu probrali celý rok v lese, i na lukách při sbírání hub a jejich využití a babka Babánková za pomoci léčivých bylin, kurýrovala nejen svého souseda dědu Zdvořáčka, ale i ostatní osazenstvo dvorka. Jejich recepty pro svoji zajímavost, jednoduchost a úspornost se staly předmětem článků v různých novinách a časopisech, aby pomohly řešit finanční problémy hlavně seniorů, kteří nikdy neměli peníze nazbyt a tak každá ušetřená korunka přišla vhod vděčným čtenářům.

   Sychravé počasí však přerušilo „diskusní chvilky“ těchto kutilů a milovníků starých časů. Proto dědu Zdvořáčka vyrušilo tiché zaklepání na dveře jeho útulného, dobře vyhřátého bytu, v jehož ovzduší se lehce vznášely páry dobrého anglického čaje s příměsí bergamotu (bergamot voňavé ovoce velikosti pomeranče, barvou podobné citronu).  Vstal z houpacího křesla a odložil deku, kterou jako pléd měl na kolenou. S dekou na stolek odložil i rozečtenou objemnou postarší knihu.

   Ve dveřích se objevila dědova sousedka babka Babánková, nesoucí na podnosu mramorovou bábovku a vesele švitořila „Dobrý den, když nejde Mohamed k hoře, musí jít hora k němu.“ A přitom s úsměvem dodala. „Přišla jsem sice jako lavina, ale přináším místo škody, tady dobrotu k tomu Vašemu čaji, který voní po celém baráku.“ Rozhlédla se kolem sebe, kam by položila pečený dárek a zahlédla na stolku otevřenou knihu. „Co to čtete pěkného?“ , vzala knihu do ruky a četla: „Marie Úlehlová – Tilschová – ČESKÁ STRAVA LIDOVÁ – zajímavá kniha ! A mám nápad, po dobrých zkušenostech z předcházejících let, vyzkoušíme rok žít a stravovat se podle této knihy, včetně dodržování zde napsaných lidových zvyků!“

   Děda Zdvořáček ožil: „To bude něco ! Jdu do toho ! A to hned ! Začneme prosincem !“

   Jak se domluvili, tak také udělali. Sedli si ke knize nalistovali kapitolu IV. V pátek a ve svátek – Vánoce,  na straně 341. Upíjeli dobrý čaj Earl Grey a k tomu ukusovali kyprou bábovku.

Děda Zdvořáček zarecitoval:
Vánoce, vánoce, skoro – li budete ?
Jedněm ku radosti,
druhým ku žalosti,
svým časem přijdete.

   „Jak se tak dívám,“ povídá babka Babánková, „ budeme – li chtít dodržet všechny uvedené zvyky, které jsou zde vypsány, museli by jsme si vzít na prosinec přesčas !“

   Děda Zdvořáček zakroutil hlavou: „Asi to nebude nutné, omezíme se jen na ty levnější zvyky a recepty, které nám neudělají průvan v peněžence, kde využijeme hlavně zásoby z léta, co jsme si usušili a zavařili ze zahrádky, nasbírali v lese a na loukách. To víte, musíme také ušetřit na dárky pro naše příbuzné a známé, kteří se jako každoročně dostaví na vánoce pod náš stromeček, s koledou na rtech.“

Vánoce v domě

   Babka Babánková  s dědou Zdvořáčkem „vpluli“ do období  adventu téměř nepozorovaně. Možná, že také v průběhu městského žití zaregistrovali vánoční výzdobu ve výkladních skříní v obchodech, ale velké obchodní domy již začaly dle svého moderního zvyku (ve starých zvycích se o něčem podobném nedovíte, to měli naši předci úplně jiné starosti),  již v září, vystavenými kolekcemi vánočních různobarevných figurek.

   Prvním adventním tradičním zvykem, je na svátek svaté Barborky  - která dle lidového rčení – „vyhání dřevo ze dvorka“. Její svátek připadá na 4. prosinec, kdy děvčata ořezávala třešňové a švestkové větvičky, aby jim do Tří králů vykvetly. Babka Babánková podoktla, že barborky se jmenovalo i zvláštní pečivo, které společně s ovocem a cukrovinkami nadělovaly dětem „živé Barborky“  (dívky bíle oděné, s pomoučeným obličejem, které v podvečer dědinou obcházely a ohlašovaly se šleháním metlou na okno).

   „Tak to by dneska nešlo“, konstatoval děda Zdvořáček, „v době paneláků a věžáků, by taková Barborka musela mít smlouvu s hasiči, aby hudební produkci na okno mohla provozovat. Zato já jsem si oslavy svatého Mikuláše, opět zase užil. To víte taková cesta od bytu, k bytu za zlobivými i hodnými dětmi dá zabrat, hlavně jeho játrům.“

   „To věřím“, pokývala hlavou babka Babánková, „viděla jsem Vás přes okno, při Vašem návratu z hospody „Na Růžku“, kde jste se byl, jak to říkáte „dorazit“ a přitom jste si zpíval :  Mikuláš, ztratil plášť, Mikuláška sukni, – škyt – byli oba smutni… opíral se o mikulášskou berlu a mitru naraženou až na uši a celou nakřivo“.

   Vánoce ? – To byla jiná. Ty svátky které se slavily od pohanské doby na oslavu zimního slunovratu, mají tolik zvyků a tradičních jídel, že je možné si každý rok vybrat,  z oslav z krajů Čech, Moravy, ba i Slovenska a dokonce se můžete rozhlédnou i po zahraničí, po nějaké té zajímavosti, v době kdy se k nám dováží velmi mnoho cizokrajného zboží a potravin.

   Babce Babánkové a dědovi Zdvořáčkovi s ohledem na rodinný rozpočet zatím vyhovovaly „ty naše Vánoce“, které umožňovaly si vybrat ze spíže potraviny nahromaděné od léta, houbami počínaje, přes různé nasušené ovoce, kompoty, marmelády (kterým se dle Evropské unie musí říkat ovocné pomazánky)… „Ale příští rok si určitě dopřejeme nějaké ty zahraniční speciality“, vyhrkla najednou babka Babánková  z ničeho nic, „když nám v roce 2015 stát přidá na penzi!!!“

   Děda Zdvořáček si pro změnu v ten moment připadal jako Bulhar, když místo odpovědi zakroutil jenom hlavou (v Bulharsku je obrácené přitakání a pokynutí hlavou znamená ne).

   „Na Štědrý večer, je zvykem, že na stole musí být devatero druhů jídel – totiž čím je více chodů, tím více bude také mandelů na poli“,  poučoval  na úvod při přípravě „štědrovečerního menu“ děda Zdvořáček a pokračoval, „na Hrozenkovsku pojídají večer nejprve oplatku, v níž jest zavinut med, šípek a česnek, to aby byli zdejší obyvatelé příjemní, červení a silní. I když po tom česneku…, nakolik budou příjemní nevím.“

   Babka Babánková pokývala hlavou, „Až na ty vánoční oplatky, máme všechno doma. Nu což v nejhorším použijeme ty karlovarské,  co mi jako suvenýr z výletu přivezla rodina, stejně už pomalu prochází záruční dobou.“

   „Jako druhý chod na stůl přicházela polívka, obvykle z hub, ale v jiných krajích, zvláště těch bohatých rybami nebo v zámožnějších rodinách to byla rybí polévka. No uvidíme na kolik se vyšplhá letošní cena za kilo kapra, jestli to nebude jako za zlatou rybku. Kdyby nám tak ta vánoční ryba splnila aspoň tři přání pod stromeček, tak by ta investice ještě šla a stála za to“, zažertoval děda Zdvořáček s úsměvem na lících.

   „Já také přispěji do vánočního jídelníčku“, přidala se k rozsáhlému plánování štědrovečerní hostiny babka Babánková, „já připravím štědrovečerního černého kubu, jak jste mě to sousede vloni naučil a slyšela jsem, že u Tábora, když se ke kroupám přimíchají ještě brambory, říká se tomu maňas, protože po něm je každý celý rok čiperný. Taky zabiju králíka, kterého si uděláme na černo s ořechy, mandlemi, hrozinkami, sušenými švestkami, nastrouhaným perníkem a švestkovými povidly, k vánočce, opečeme si rybu a uděláme si k tomu bramborový salát…“

   Dědovi Zdvořáčkovi při pomyšlení na všechny ty dobroty,  začaly až téct sliny od úst – Pavlovův reflex, je holt Pavlovův reflex. Dodal k tomu už na závěr: „Pivíčko si přineseme ve džbánku,  točené z hospody Na Růžku a přiťukneme si skleničkami našeho osvědčeného domácího vína značek Malaga ala šípek, Portská trnka nebo Burgundské ala černý pes a

ihned se opravil, chtěl jsem říci bez“.

   Nám již nezbývá, než popřát těm dvěma stále vitálním seniorům:  Šťastné a veselé svátky Vánoční a věřit, že se s nimi sejdeme i v příštím roce.