Na tom našem dvorku - Tradice a pověry – květen
Děda Zdvořáček těsně před koncem dubna něco ve sklepě, ve své dílničce kutil a celým domem bylo slyšet broušení, pilování a bušení. Babce Babánkové to stále vrtalo hlavou a ráda by se ho přeptala : „Co to bude, až to bude ?“ Měla k tomu příležitost 30 Apríla nebo snad lépe česky dubna.
To právě když se vracela pořádku milovná babka Babánková ze zdejšího supermarketu s novým koštětem, aby vyměnila to staré „vypelichané“, které doznalo na újmě během již uplynulé zimy, narazila v průjezdu domu na svého souseda, jak s pilou přes rameno a sekerou v ruce někam jde. Věřila by tomu, že jeho cesta vede do lesa, protože jeho náprsní kapsu u strakaté maskovací bundy z dob vojenských, nadouvala tradiční „rumová ploštice“. „ Ale kde měl svůj houbařský košík ?!!“ Vrtalo sousedce hlavou. To chce okamžité rozluštění ! : „ Kam jdete sousede a bez tradičního houbařského košíku ? A nezapírat ! U restaurace Na Růžku jsem zahlédla partu stejně „vymóděných“ chlapů jako Vy.“
„Když už to prasklo, tak musím s pravdou ven. Jak sama víte je dnes 30. dubna a zítra ! První máj ! Dnešní noc, která přijde, je tajemná a posvátná. Říká se jí Filipojakubská noc nebo noc Valpružina. To se od starých pohanských dob na kopcích a jiných vyvýšených místech zapalovaly ohně proti zlým duchům a čarodějnicím. Tento zvyk přešel i do současných dob. Tradicí bylo, že mladí lidé skákali přes oheň, aby si zajistili dlouhé mládí.“ Aby se děda Zdvořáček, babce Babánkové zalíbil povídá : „Vy jste se paní Babánková musela v mládí hodně naskákat přes oheň a hodně daleko, protože jste stále taková mladice a štramanda.“
Babka Babánková se začervenala a zmohla se jen na : „No,no !“ Ale stále jí nebylo jasné, proč jdou chlapi do lesa tak oblečení a „vyzbrojení“ nářadím. „Ale na co je ta pila a sekera ?“, padla opět všetečná otázka.
„To už jste sousedko zapomněla ? Přeci 1. máj – lásky čas ! To se všade stavějí Májky !
Tak jsme si s chlapama v hospůdce Na Růžku řekli, že si to zopakujeme. Půjdeme do lesa, vyhlídneme si tam pěkný vysoký smrk, borovici nebo i břízu, z kterých se májky stavějí, porazíme vybraný strom a odvětvíme jej, až na korunku. Tam přijdou pověsit pentle a jiné ozdoby, včetně krásného dekorativního věnce. Budeme také inovovat, po vzoru našeho prezidenta a jeho chuti, vyzdobíme vrchol májky zabijačkovými dobrotami, pro toho, kdo se na vrcholek vyšplhá a něco si utrhne. A ještě něco ! Namontujeme na májku výstražný maják, takový, jako bývá na letištích.“
Babka Babánková pootevřela ústa, „ To v podstatě chápu, paráda to bude, přijdu se zítra také podívat, něco k zakousnutí a sezobnutí se také hodí, ale na co ten letecký maják ?“
„Z bezpečnostních důvodů, z bezpečnostních důvodů, paní Babánková !“ Povídá děda Zdvořáček a prohlédl si svoji sousedku od paty až po konečky vlasů. „Jak vidím byla jste nakupovat. Vybavila jste se pro dnešní noc velice dobře, vidím z tašky kouká uherák a skýva chleba. I nový dopravní prostředek jste si koupila a je opravdu kvalitní. To víte staré pometlo by tlačilo.“
Babka Babánková ztuhla. Po předešlé pochvale dědy Zdvořáčka, to působilo jako ledová sprcha, „Kam mě to řadíte, snad ne mezi čarodějnice ?“ Odsekla.
„To víte,“ povídá děda Zdvořáček, „tuhle noc, jak je všeobecně známo, létají čarodějnice na svůj „sabat“ a Ústředí mají na „Petrových kamenech na Moravě“ a to je od nás pěkně daleko, proto si musíte vzít sebou i nějakou tu svačinku. A kvůli tomu silnému leteckému provozu musíme na naši májku nainstalovat ten výstražný maják.“
Babka Babánková odcházel ke svému bytu zamračená jako bubák. Ale děda Zdvořáček si pro sebe říkal : „Však já to zítra se sousedkou vyžehlím. Třešně již kvetou. Podle starého zvyku babku Babánkovou pod nimi políbím, aby nám neuschla a potom s ní vyrazím ruku v ruce na procházku do rozkvetlé přírody.“ Ale pro jistotu se ujistil, zda má sebou na dnešní výpravu za tradicemi dalekohled a fotoaparát s teleobjektivem. To by byla paráda, kdyby ulovil kompromitofoto, babky Babánkové při vzdušných akrobaciích, s rozevlátými vlasy a svítícíma očima.